13. kapitola

11. března 2008 v 0:24 | C.ind.ere.lla |  Na ostří nože
Tak, konečně se mi povedlo dopsat další kapitolu. Mám sice prázdniny, ale přesto ode mě další čekejte nejdřív o Velikonocích. Mám teď totiž poměrně hodně věcí k učení. Až budu mít trochu nejspíš přibyde i nová povídky, v hlavě už se mi rodí nápad. Nicméně to bude nejdříve v dubnu. Zatím si přečtěte alespoň tohle a nezapomeňte řádně okomentovat. Chci 15 komentářů, jinak pokračování nebude.
P.S.: Tuhle kapitolku věnuju všem, kteří se sem rádi vrací a pravidelně nechávají svůj komentář a pak taky mojí sestřičce Will, která mě k napsání dokopala tak pěkné počtení.

Za oknem se míhá zasněžená krajina. Mlčky ji pozoruji. Naposledy se vracím do Bradavic. Jediná další cesta bude ta z nich. Jak ráda bych vrátila čas zpět k prvnímu ročníku. Být bezstarostným dítětem má své výhody. Bohužel hodiny se nezastaví a nelítostně nám odtikávají dobu určenou pro život. A já začínám mít strach, co mě čeká tam venku. Tam, kde se střetávají dva naprosto odlišné póly kouzelnické společnosti. A já stojím na jejich rozhraní. Moje rodina mě táhne jedním směrem, moji přátele se pokouší přetáhnout moji maličkost na stranu druhou.
Vytrhnu se ze zamyšlení. Bella na mě už nějakou dobu mluví, ale vzhledem k běhu vlastních myšlenek jsem nestačila postřehnout, co vlastně říká.
"Promiň, co jsi říkala? Nějak jsem se zamyslela," usměji se na ni. Povzdechne si. Nedá však najevo rozčílení ani nic podobného a znovu mi zopakuje předchozí věty. Vnímám ji jen zpola, ale zdá se, že hovoří o jakémsi mocném čaroději, který kolem sebe shromažďuje čistokrevné kouzelníky.
"Přidej se k nám?" zazní poslední věta Bellina monologu. Překvapeně na ni pohlédnu: "K nám? Takže ty k němu už patříš?"
"Jistě," pronese s náležitou pýchou v hlase. Najednou mi dojde, proč byla celé Vánoce tak přátelská a spokojená. Její nový pán ji zřejmě vyznamenává přízní a dal jí za úkol naverbovat do jeho armády nové, schopné kouzelníky. Najednou jsem se ocitla uprostřed proudu, který mnou smýká mezi protějšími břehy. Vzpomínám si, že se Alex zmínila o Fénixově řádu, organizaci stvořené Brumbálem k obraně před Smrtijedy.
Opřu si hlavu o chladivé okenní sklo. Můj rodokmen je rozsáhlý a sahá několik století dozadu. Pokud si dobře pamatuji rodinnou genealogii, patřím k jedné z nejstarších kouzelnických větví v celé Británii. Jenže má rodina stojí na straně Brumbála a ten stojí o to, abych patřila k Fénixovu řádu, jelikož jsem poměrně schopnou čarodějkou. A jak se zdá, Pán zla by si přál, abych stála v jeho řadách pro svůj původ i své schopnosti. Z tohohle labyrintu nemám šanci se vymotat. Ať zvolím jakoukoliv stranu, zradím.
Znovu se narovnám a pohlédnu na přítelkyni: "Přeješ si, abych se stala Smrtijedkou, že? Ale já se v tuhle chvíli nedokážu rozhodnout, na kterou stranu se postavím. A nechci se rozhodovat, dokud mě chrání školní zdi. Svou volbou ovlivňuji svou budoucnost, život své rodiny. Pro tebe je to snadná volba, tvoji předkové byli po celé generace ve Zmijozelu, ale co já? Většina mých příbuzných stojí na zcela opačné straně."
"Nemusíš se rozhodovat hned," pohlédne na mě Bella, "jen ti chci ukázat, že Pán zla ti nabídne netušené možnosti a že o tvoji přítomnost ve svých řadách skutečně stojí. Každý, kdo zná tvé schopnosti, zatouží, abys patřila právě k němu."
"Jsem si toho vědoma a děsí mě to," přiznám, "ale nebráním se myšlence časem zvolit, ke které straně vlastně patřím."
Touto větou dám jasně na srozuměnou své stanovisko. Bella proto téma mé budoucnosti opustí a začne mluvit o zkouškách, které nás zanedlouho čekají. Po chvíli se objeví Lucius ruku v ruce s Ciss a přidá se k naší debatě. Cesta příjemně ubíhá, takže najednou stojí vlak v Prasinkách. Zamíříme k prvnímu volnému kočáru, aby nám poskytl pohostinství svého interiéru při cestě do hradu. Po dlouhých čtrnácti dnech jsem zase zpátky doma. Bradavice jsou mým druhým domovem, stejně jako Zmijozel mou druhou rodinou.
Ve vstupní síni postávají hloučky právě navrácených studentů. Většinou nejsou převlečeni v hábitech, jelikož školní řád dovoluje přijít do hradu v mudlovském oblečení, pokud se nekoná žádná slavnost. Vzhledem k tomu, že zahájení výuky po prázdninách si oslavu nezaslouží, hostina nás nečeká a můžeme se rozejít na koleje bez večeře. Rozhlédnu se kolem sebe. Kousek vpravo spatřím sestru s kamarádkami a partu Pobertů. Alex, která zachytila můj pohled, kývnu na pozdrav. Odpoví mi mírným potřesením hlavy.
"Jdeš do ložnice nebo se nejdřív najíš?" ozve se mi u ucha. Otočím se k Cisse, jež větu pronesla. Chvilku váhám, ale nakonec přikývnu: "Asi na kolej, na večeři si skočím za chvíli. Přece se tam nepohrnu v kabátu."
"Tak fajn, jdu s tebou," souhlasí kamarádka. Bella se už stihla někam vypařit a Lucius také zmizel. Nepřemýšlím o tom, kde jsou, je mi to v podstatě jedno. S Narcisou po boku vyrazím do zmijozelské společenské místnosti. Přívětivě zde poblikává oheň a zahřívá podzemní prostory. Přestože ve Vstupní síni je tepleji než venku, tady je mnohem lépe. Sundám si čepici, rukavice, z krku odmotám šálu a nakonec svléknu kabát. Přehodím ho přes opěradlo nejbližšího křesla, aby mohl proschnout. Pak si prohlédnu místnost. Je skoro prázdná. V rohu se nějací prvňáci baví hrou šachů, kromě nich tu je pouze několik starších studentů píšících úkoly odložené na poslední chvíli.
"Půjdeme si dát něco k jídlu?" otočím se k Ciss. Odhodí si vlasy z ramen a místo odpovědi vyrazí k východu. Následuji ji. Ve Velké síni je poměrně živo. Pomyslím na to, jaký tu musel být klid, když byli téměř všichni pryč. Obhlédnu talíř nejbližšího studenta. Vypadá to, že se dnes podávají palačinky. Ušklíbnu se. Ne, že bych neměla sladká jídla ráda, ale po čtrnácti dnech plných cukroví nad nimi jásat nebudu. Jelikož jsem však jedla naposledy rána, zamířím ke svému místu u stolu.
"Proč zrovna dneska musíme mít k večeři palačinky? Mám sladkostí dost z domova," povzdychnu si, když usedám vedle Luciuse.
"O svou linii nemusíš mít strach," neodpustí si rýpnutí, "ale jsou i ve slaný podobě. Nejsi jediná, kdo má cukroví po krk."
Rozesměji se: "No jasně, živě před sebou vidím mámu nosící mísu cukrovinek z pokoje do pokoje věčně se ptajíc, jestli si ještě nedáme. Doufám, že ji nenapadne něco mi poslat, nejspíš by to letělo z okna." Po této větě se natáhnu pro slané palačinky zapékané se šunkou a sýrem. Nandám si na talíř dvě a mísu s nimi vrátím na původní místo.
"Neviděli jste někdo Severuse?" zvednu oči od talíře. Přejíždím pohledem z jednoho na druhého. Je tady celá Luciusova parta, ale Sev chybí.
"Teď jsme se vrátili, myslíš, že ho hned začnu hledat po celém hradu?" odfrkne si Bella. Pokrčím rameny. Věnuji se svojí večeři. Jen co dojím, zvednu se. Ostatním, kteří se mě pokouší zadržet, se vymluvím na úkoly. Těžko mohou vědět, zda mluvím pravdu. Rychle vyjdu ze síně. Spěchám, takže si nevšimnu, že u nebelvírského stolu se ve stejném okamžiku jako já zvedl i poměrně pohledný černovlasý chlapec.
Kráčím potemnělými chodbami ke společenské místnosti. Najednou se těsně přede mnou vynoří Black. Škubnu sebou. Překvapil mě, takže se není co divit, že se leknu. Okamžitě však nabudu ztracenou jistotu a pohlédnu mu zpříma do očí. Mlčí, jen se blíží. To si nenechám líbit. Když nehodlá mluvit on, já mlčet nebudu. Promluvím první: "Potřeboval jsi?"
"Jak je to dlouho, co jsme se neviděli?" blýskne svým dokonalým chrupem.
"Rozhodně mnohem kratší doba, než bych si přála," utrousím, "mohla bych projít?"
"Jistě, ale nejdřív mi dáš polibek na přivítanou," ušklíbne se. To jistě, pomyslím si. Nahlas však neřeknu ani ň. Měřím ho pohledem. Vždycky musí otravovat v nejméně vhodnou dobu. Ovšem líbat ho nebudu, s tím ať nepočítá. Tohle chodba není jediným způsobem průchodu na zmijozelské území.
"Na uvítanou dostaneš leda tak facku," pohrdavě na něj pohlédnu.
"Před pár dny jsi nebyla tak nepříjemná," přibližuje se. Vytáhnu hůlku. Zarazí se a korzuje pohledem mezi ní a mnou. Zjevně nečekal odpor. Uvažuje, jestli má riskovat nebo se raději stáhnout. Mojí hlavou oproti tomu proudí úvahy, jaká kletba by byla nejlepší, abych za ni nedostala trest, ale povedlo se mi ho pořádně zesměšnit. Ukáže se však, že tyto myšlenky byly bezpředmětné, jelikož Black se vzdá bez boje a uvolní mi cestu. Aniž bych se na něj podívala, projdu.
Tiše se vkradu do společenské místnosti. Najednou se mi zdá strašně plná. Dojdu ke křeslu, přes které visí mé věci. Sesbírám je a zamířím k ložnicím. Hodím kabát i zbytek oblečení na postel. S úklidem se prozatím nenamáhám. Spát se nechystám a nikomu jinému než mně nebude můj nepořádek překážet.
Vrátím se do společenské místnosti. Zkoumám studenty, zda mezi nimi objevím toho, koho hledám. Konečně ho spatřím v nejtmavším koutě pokoje. Vydám se tím směrem. Rozhodnu se však přepadnout Severuse raději zezadu. Po špičkách se tedy přiblížím k opěradlu jeho křesla.
"Snažíš se schovat, nebo máš v plánu něco jiného?" ozve se za mnou. Leknutím nadskočím a otočím se: "Víš, jak jsi mě vylekal?"
"A nebyl to snad původně tvůj plán?" zvedne Severus obočí, ale usmívá se. Neváhám a obejmu ho: "Jak sis užil prázdniny?"
"Doufám, že tuhle otázku jsi nemyslela vážně. Bylo to nejdelších čtrnáct dní v celém mém životě." Znovu usedne do křesla a mě si stáhne na klín. Začne si na prst namotávat pramen mých blonďatých vlasů: "Ty ses určitě bavila mnohem líp."
"Pominu-li úklid, zpovědi rodičů, návštěvu poloviny nebelvírské party a pár dalších maličkostí, nebylo to nejhorší. Tedy, až na to, že Alex do mě bez ustání cpala informace o Fénixově řádu s tím, že se k němu mám přidat, jelikož Brumbál o to hrozně stojí. Myslela jsem si, že ve škole budu mít pokoj, jenže to jsem nepočítala s tím, že jakmile nasednu do vlaku, začne Bella vychvalovat moc a schopnosti Temného pána, jelikož i on by mě rád viděl ve svých řadách," ušklíbnu se, "proč se mě každý pokouší přesvědčit o tom, že existuje jediná správná strana a je to právě ta, na které stojí on?"
"Jestli se rozhodneš, přestanou se o tebe prát. Jsi příliš mocná, abys pro ně nebyla hrozbou, pokud zůstaneš neutrální," namítne Sev.
"Nechci si vybírat, alespoň teď ještě ne. Nemůžeme mluvit o něčem jiném?" zaprosím, "mluvit neustále o mojí budoucnosti je dost únavné. A vlastně, copak musíme mluvit?" Na tuto výzvu zareaguje Severus polibkem do mých vlasů, ale netrvá dlouho a přesune se k mým rtům. Jsme plně zaměstnáni sami sebou, když nás vyruší zakašlání.
"Krucinál, copak tu nemá člověk právo na soukromí?" zavrčí Sev na příchozího. Pozvednu oči k postavě tyčící se nad námi. Poznám v ní Bellu. Ušklíbne se: "Ale jistě hrdličky, klidně pokračujte. Nicméně Lucius svolává poradu, teď hned," dodá, když si všimne, že hodlám protestovat. S povzdechem se zvednu. Nepsaným pravidlem Zmijozelu je, že pokud se některá z dominantních osobností rozhodne něco udělat hned, musí se všichni z jejího okolí přidat.
Lucius spolu s ostatními stojí či sedí u krbu. Nejlepší místa v celé místnosti jsou tradičně vyhrazena pro sedmé ročníky. Usednu na zem, hlavu si opřu o kamenné obložení zdí. Uvědomím si ,že se zřejmě bude jednat o něčem závažném, jelikož nikdo se neusmívá. Z ničeho nic se vedle mě objeví Ciss. Přisedne si.
"O čem se bude mluvit?" nakloním se k ní.
"Myslím, že o Smrtijedech. Lucius se pokusí přesvědčit všechny, kteří ještě nepatří k Pánovi zla, že dělají chybu, když se nepřidají na jeho stranu," zašeptá přítelkyně.
"A kolik takových lidí je?" zkoumám celé shromáždění snažíc se odhalit, kdo se přidal na stranu Temného pána a kdo ještě ne.
"Tuším, že je jich stále dost na to, aby byla tahle porada dlouhá. Možná to nebude dnes, ale dříve či později Lucius přesvědčí všechny o správnosti svých argumentů. Nikdo mu nedokáže dlouho vzdorovat."
"A ty jsi navíc pod dvojitým tlakem," vzdychnu, "on i Bella patří ke Smrtijedům. Nebo se pletu?" Narcisa zavrtí hlavou. Čtu jí v očích, že očekává blížící se porážku, které nedokáže zabránit. Přestože možná nechce být Smrtijedkou, bojuje pouze proti sobě. Co si mám se svou situací počít já, když jsou veškeří mí příbuzní členy Fénixova řádu?
Během následující půlhodiny se ukáže, že Lucius dokáže být skutečně velmi přesvědčivý. Povede se mu zlákat nejméně pět zmijozelských, aby se přidali k němu a jeho přátelům. Narcisa se mimoděk zachvěje, když na ní utkví ohled jeho ledově modrých očí.
"Mám strach," pošeptá mi, když se od ní mrazící pohled konečně odlepí, "on nesnese, abych nestála po jeho boku vždycky. Už teď mě považuje za svůj majetek, a až budu jeho manželka…"
"Ty sama jsi se pro něj rozhodla," překvapí mě její oznámení.
"To ano, a myslím, že s ním dokážu být šťastná. Jen nevím, zda si zvyknu na jeho pozici vlastníka," opraví mě Ciss, "dokáže být milý, když mu na tom záleží. S ním se budu muset chovat podle přísné výchovy a zásad, které mi matka vštěpovala v dětství. Závidím ti, že jsi nikdy nic takového nezažila."
"Každý touží po tom, co nemá. Já bych si přála zkusit tvoji roli," usměji se. Porada se zjevně blíží ke konci. Lucius je s jejími výsledky spokojen, ovšem podle jeho vítězného výrazu se dá odhadnout, jakou zábavu pro nás v následujících večerech chystá.
Začnu se zvedat, jelikož podlaha už mě studí. I ostatní zvolna vstávají a rozchází se. Lucius se majetnicky chopí Narcisiny ruky a odvádí si ji z místnosti. Pohlédem zabloudím k hodinám na krbové římse. Ukazují půl desáté. Dost brzo na to, abych šla spát. Přesunu se tedy k oknu. Venku začalo sněžit, měsíc se od čerstvé bíle peřiny odráží a vytváří kouzelné odlesky všech barev.
"Co takhle procházka při měsíčku?" přiblíží se ke mně zezadu Severus a obtočí mi ruku kolem pasu.
"Vždyť zmrzneme," protestuji se smíchem.
"Zahřejeme se," zašeptá.
"Na to nemusíme chodit ven," otočím se k němu. Hlavu si opřu o jeho rameno. Hodnou chvíli tak stojíme a pozorujeme snášející se vločky.
"Asi půjdu spát," zívnu a přeruším tím nastalé ticho, "jsem šíleně unavená."
"Dobrou noc," dostanu poslední polibek tohoto dne. Ještě jeden vzdušný pošlu já nazpět ze schodů. Poté zmizím za dveřmi ložnice. Rychlostí blesku proletím koupelnou, převléknu se do pyžama a hupnu do postele. Určitě se mi budou zdát ty nejrůžovější sny.
°°°
S nevolí otevřu oči. Kdosi mnou cloumá a nehodlá přestat. "Vždyť už jsem vzhůru," zamručím.
"To je dost. Pospěš si, nebo nás Lucius přizabije," nechá svého snažení Narcisa.
"Copak je tolik?" posadím se. Rychle hledám budík. Ručičky ukazují půl sedmé. Na snídani se půjde nejdřív za hodinu. Nechápu, kam tak chvátáme. Svoji myšlenku tedy vyslovím nahlas.
"Ale," mávne rukou líčící se Bella, "zjevně další porada. Naprosto bezdůvodná, dle mého soudu. Jenže nejsem tím, kdo velí."
S povzdychem vylezu z vyhřátých peřin. Z kufru vytáhnu čistý hábit. Rozložím ho na posteli a pokusím se najít nějakou kosmetiku. Konečně vítězně sevřu taštičku s make-upem. Posadím se, abych lépe viděla do zrcátka. Hned nato začnu s líčením očí. Po nich přijde na řadu úprava vlasů, nakonec se převléknu. Obě mé spolubydlící již stepují u dveří. V rychlosti ustelu a připojím se k nim.
Dole ve společenské místnosti panuje čilý ruch. Dnes začíná výuka, takže se každý ještě před snídaní pokouší najít všechna pojednání, brky, inkousty i pergameny, které kdy někam položil. Uprostřed sálu postává celá parta. Chybíme už pouze my tři. Rychle se připojíme k hloučku.
"Jsme všichni," přejede Lucius shromáždění. S výsledkem je zjevně spokojen, protože zavelí: "Jdeme!" Propletu si prsty se Severusovými. Společně pak následujeme ostatní. Ve Velké síni je poměrně plno. Když se objeví Lucius, šum na chvíli utichne. Polovina školy ho respektuje a ta druhá se ho bojí, tudíž mu prokazují patřičnou úctu. Jakmile však osazenstvo všech čtyř kolejních stolů spatří mě ruku v ruce se Severusem, začnou si opět špitat. Protočím oči a zamířím na své obvyklé místo.
"Hej Allisnová, kam jsi zahodila svůj vyhraněný vkus?" ozve se od nebelvírského stolu. Nemusím se ani ohlížet, abych hlas identifikovala. Samozřejmě se ozval Black. Se sladkým úsměvem na tváři se k němu otočím: "Myslím, že ho stále ještě mám. Jinak bych si s tebou už dávno něco začala." Polovina síně vybuchne smíchy. S úšklebkem se vydám ke stolu. Nepokouším se zjišťovat, jak na moji poznámku reagoval adresát.
"Bratránek dostal pěkně ledovou sprchu. To pro něj musí být ale obrovské zklamání, že si jedna z nejžádanějších holek na škole nevybrala právě jeho," přemáhá Bella smích, zatímco si nabírá míchaná vajíčka.
"Pan Casanova by snad mohl pochopit, že ne všechny blondýnky jsou na jedno použití," natáhnu se pro topinku, "možná mu to dojde, až se o něj budou zajímat jen ošklivky. Jak já bych mu to přála."
"Nějaká zlomyslná,"usměje se Severus, "jak je možné, že ti neimponuje?"
"Hrouda svalů bez mozku?" zvednu tázavě obočí, "myslíš, že by měla?"
"Tak to rozhodně ne," zavrtí rezolutně hlavou, "teď jsi totiž moje."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 magdik magdik | 11. března 2008 v 11:05 | Reagovat

fakticky kráásny...uz aby byla nová =o) -ja nemuzu zato ze je to tak super

2 Will Will | Web | 11. března 2008 v 12:47 | Reagovat

Moc hezký, ale já bych od tebe spíš čekala něco temnějšího než takovou romantiku. No, ale my se ještě dočkáme. Moc se těším na pokráčko

3 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 11. března 2008 v 15:59 | Reagovat

:D Ta mu to pěkne natřela.. :) A konečně se tam objevil i Severusek... :) Nechtěl bych být v její kůži... :( jako rozhodovat se mezi Smrtijedem a řádem... asi bych si nevybrala ani jedno... nebo kdo ví... :) Každopádně jsem dost zvědavá, co nakonec zvolí... Takže už ať jsou YVelikonoce.. a s nimi nová kápča.. ;op

4 Kájík Kájík | Web | 11. března 2008 v 16:17 | Reagovat

Moocinky hezká kapitola dej sem prosím rychle další

5 Kájík Kájík | Web | 11. března 2008 v 16:17 | Reagovat

Moocinky hezká kapitola dej sem prosím rychle další

6 Areneis Areneis | E-mail | Web | 11. března 2008 v 16:41 | Reagovat

moc pěkná kapitola

7 Lily of the valley Lily of the valley | Web | 11. března 2008 v 17:32 | Reagovat

Konečně Sevík... Áchich, tohle je jediná povídka, kdy mu tak říkám:-D Prostě sladkej... Úplně mimo předlohu Severuse, ale zároveň mi je tím bližší, tedy... Hrozně se mi to líbí!XD

8 Peggy Peggy | Web | 11. března 2008 v 18:26 | Reagovat

Tyjo, to je fakt perfektní kapča, ale od tebe se ani nic jinýho čekat nedá... :D Ne, vážně se mi tahle kapitola ohromně líbila =) Byla skvěle napsaná a prostě jedním slovem: super!!! Takže ti snad ani nemusím připomínat, jak už se těším na další :D

9 Jenn Jenn | Web | 11. března 2008 v 19:45 | Reagovat

Moc skvělý, vážně povedený :o) Nechctěla by jsi spřátelit ?

10 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 11. března 2008 v 21:11 | Reagovat

Super kapitola... Moc se ti povedla, ostatně jako vždy... Doufám, že se nepřídá ke Smrtijedů... A Siriuse setřela vážně božsky a Sevík je taky skvělej... Moc se těším na další...

11 cassiopea cassiopea | Web | 12. března 2008 v 18:16 | Reagovat

super kapča!!!podarila sa, veľmi!

12 carol carol | E-mail | Web | 13. března 2008 v 15:16 | Reagovat

Nádhera!! Vždy mi udělá radost když napíšeš novou kapitolu!!

13 Darhin Darhin | Web | 13. března 2008 v 19:30 | Reagovat

krásný! neni co dodat, vše podstatné už bylo řečeno..jinak taky chválím vzhled, povedl se

14 Karcoolka Karcoolka | Web | 13. března 2008 v 22:40 | Reagovat

mocmoc peknaa kapitola...DALSIAAAA

15 Fiera Fiera | Web | 14. března 2008 v 22:08 | Reagovat

Včera jsem náhodou objevila tvůj blog a hned jsem se pustila do téhle povídky a dneska jsem dočelta tuhle kapitolku. Musím, tě pochválit, tohle je suprová povídka moc se ti povedla. A nemůžu se dočkat až napíšeš další kapitolku.

16 momo momo | Web | 15. března 2008 v 12:50 | Reagovat

Sice pozdě, ale přece, uplně skvělý doufám, že do pondělí stihneš ještě jednu kapitolku, protože pak ty 3 dny asi nic nebude, ale zpět k tomuhle, krásně vylíčený vnitřní dilema, fakt super....

17 Gabča Gabča | Web | 15. března 2008 v 18:21 | Reagovat

Ahoj,

prosím,hlasuj pro mě na téhle adrese:http://bugii.blog.cz/0803/sonb-1-kolo

Kdykoliv budeš potřebovat,napiš na blog a taky pro tebe hlásnu-mnohým lidem,i když cizím,jsem hlasovala na adrese,kterou mi napsali,tak se nemusíš bát,že se na tebe jednoduše vykašlu :o) Na mě je vždy spoleh :o)

18 jájinka jájinka | Web | 15. března 2008 v 22:49 | Reagovat

moc pjekný :) :) :) a plsky hlasneš pro mně na http://anuchka.blog.cz/0803/1-kolooooo jsem tam pod přezdívkou Jájinka

19 adka adka | 18. března 2008 v 17:18 | Reagovat

Krasne. Len  keby bolo častejsie pokračko.

20 Iwyka Iwyka | Web | 21. března 2008 v 18:20 | Reagovat

ahoojik  právě rozjíždím své povídky a vše kolem nich....právě kvůli tomu jsem zavítala i na tvůj blog...Nechtel(a) by ses s mim blogem o povidkach spratelit??? moc by mi to pomohlo a hlavne taky inspirovalo....tak pisni na poivdky-ipb.blog.cz nebo na Iwyka.blog.cz jestli se spratelime nebo ne co nejdrive..:) DEKUJU MOC AT UZ SE ROZHODNES JAKKOLI...:)

21 Kattelinka Kattelinka | 23. března 2008 v 19:11 | Reagovat

Je to moc hezky napsaný...jen trošken takový...mno....příliš černobílí a jasný...ale jinak jak říkám.....moc pěkný

22 Kájík Kájík | Web | 29. března 2008 v 11:01 | Reagovat

já už chci novou kapitolu plosíííííííííííím

23 panthy panthy | Web | 11. dubna 2008 v 18:47 | Reagovat

Jejda, příšerka ani nenapsala řádný koment. za to se hluboce omlouvám, sem já to tak sklerotik :))) Už sem tě chtěla ponoukat, abys napsala další kapču a ono pusto prázdno. Chjo....

Samosebou se mi to moc líbilo. Jako ostatně vždycky. Jako každá tvoje kapča :)))

A tedy prosíííím, napiš to pokračování...ať se tady věrní čtenáři neukoušou samou nervozitou xD

24 Merisa Merisa | Web | 13. dubna 2008 v 13:32 | Reagovat

fajná kapča <3

25 MarryT MarryT | Web | 1. června 2008 v 22:38 | Reagovat

Vážně supr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama