11. kapitola 2. část

27. ledna 2008 v 16:03 | C.ind.ere.lla |  Na ostří nože
A tady máte druhou část.

°°°
Slunko mě polechtá na zavřených víčkách. S úsměvem otevřu oči. Oslepí mě sluneční jas, takže zornice zastíním dlouhými řasami. Brzy si však na denní světlo přivyknu a pohlédnu na okno. Posadím se na posteli. S hlasitým zívnutím se protáhnu. Nazuji si pantofle, ze židle sundám župan, který si přes sebe přehodím a otevřu dokořán okno. Do tváře mě udeří chladný vzduch. S potěšením ho vpustím do plic. Tady na londýnském předměstí je klid. Většina zdejších domků patří zazobaným generálním ředitelům a jejich rodinám. Zkrátka čtvrť dokonalých snobů. Mám tohle místo ráda snad jedině kvůli našemu domu a zahradě. S dětmi z okolí jsem si nikdy nerozuměla. Všechny ze sebe dělají mnohem víc než skutečně jsou a navíc se jedná o samé mudly.
Shodím sníh z okenního parapetu. Přes noc se na něm usadila nová vrstva. Rozhlédnu se po ulici. Jako obvykle je zcela vylidněná. V okně tedy déle neotálím. Zavřu ho, ustelu postel a pokusím se najít něco na sebe. Nakonec si navléknu jeansy a tričko. Posbírám několik rozházených věcí, postavím je na stůl. S úsměvem si jemně nalíčím oči, pak se chopím kartáče. Plynulými tahy si začnu pročesávat dlouhé vlasy. Zlatá hříva mi spadá v pramenech na ramena. Uchopím ji oběma rukama, zvednu do výše a nechám opět spadnout. Nakonec se vlasy zapletu do copu.
Pomalu sestoupím po schodech. Projdu obývacím pokojem do jídelny. Mamka připravila sváteční snídani.Na stole se skví talíře obložené šunkou, sýrem, různými druhy salámu, vejci i zeleninou. Kromě toho stojí na něm konvice kávy a čaje, džbán kakaa a mléka. Na ošatce jsou naskládané topinky, vedle nich máslo, marmeláda, arašídová pasta a med.
"My někoho čekáme?" nakouknu do kuchyně. Mamka si odvazuje zástěru. S úsměvem se ke mně otočí: "Dnes ne, proč se ptáš?"
Pokrčím rameny: "Skutečně si myslíš, že to, co jsi připravila, jsou čtyři lidé schopni sníst?"
"Neměj strach, určitě se to sní." Rezignovaně vzdychnu a vrátím se do jídelny. Usadím se na své místo. Za deset minut se ke mně připojí zívající Alex. Na taťku čekáme další chvíli. Nakonec se však všichni sejdeme. Hlava rodiny snídani zahájí a už si všichni pochutnáváme na přichystaných dobrotách. Je vidět, že mamka se vážně snažila. Dojíme zhruba za hodinu. Překvapivě se skutečně všechno sní. Naplním si ještě jeden hrnek kávou. Vzápětí se ozve taťka: "Nechcete se jít podívat na dárky?"
S úsměvem zvednu svůj hrneček kávy. Následována Alex se posadím v obývacím pokoji ke stromečku. Napiji se a začnu rozdělovat balíčky, které pod ním leží. Nakupí se jich slušná hromádky Několik dalších balíčků naleznu v punčoše na krbu.
"Kdy jsi vzala tolik dárků?" zakroutí Alex hlavou nad mojí hromádkou jen o málo objemnější, než ta její.
"Zdá se, že mám hodně štědrých přátel. I když ty si taky nemáš na co stěžovat," namítnu zvesela. Boží hod je důvodem k radosti a k oslavám. Lusknutím přemístím balíčky do blízkosti houpacího křesla. Vzápětí se do něj posadím. Podávám si jeden dárek za druhým. K většině je připojeno přání pěkných svátků. Usmívám se nad tím, že i chladní zmijozelští dokáží něco myslet upřímně. Zbývá poslední dárek. Pomalu rozvážu mašličku, s papírem také příliš nepospíchám. V ruce mi zůstane sametem potažené pouzdro. Ještě ho neotvírám, přemýšlím, od koho by mohlo být. Vše, co mi věnovali přátelé, jsem již rozbalila. Nakonec mě však zvědavost přemůže. Opatrně otevřu krabičku. Zatřpytí se v ní náhrdelník z drahých kamenů.
"Můj Bože," vydechnu. Vyjmu šperk z pouzdra. A prohlížím si ho na světle. Na místě, kde ještě před minutou spočíval, leží kousek pergamenu. Tuším, čí podpis na něm bude.
Milá Sam,
vím, že tohle ode mě asi nebudeš chtít přijmout, ale přesto tě poprosím, ponech si to. Doufám, že ti ten náhrdelník udělá radost. Pokud se budeš pídit po důvodu tohoto dárku, je mojí omluvou za vše, co jsme si kdy udělali a hlavně zato, co se stalo před lety. Víš stejně dobře, jako já, o čem je řeč. Odpusť mi, prosím. Sirius.
Můj instinkt mě nezklamal. Němě vrátím dopis i šperk do krabičky. Dopiji kávu a hrníček odnesu do kuchyně. Pak se vrátím. Opět lusknu prsty, hromada balíčků zmizí.
"Jdu nahoru," oznámím rodině. Na odpověď nečekám a vydám se ke schodům. Když za mnou zaklapnou dveře pokoje, svalím se na postel. Proč mi musí Black připomínat právě dnes to, na co se několik let pokouším zapomenout. Ať mu odpustím nebo ne, nic se nezmění na mém vztahu k němu. V co doufá? Zavřu oči. Seřazuji všechny vzpomínky. Konečně mi na mysli vytane ta správná.
Mrzne až praští. Téměř nikomu se nechce prodlévat venku. Většina studentů dokonce překonala svůj odpor ke knihám a čte si ve společenských místnostech či rovnou v knihovně. Patřím mezi ně, přestože knihy mně nikdy nevadily, čtu hrozně ráda. Ve zmijozelské společenské místnosti začíná být narváno k prasknutí. S povzdychem se tedy zvednu a vyrazím do knihovny.
Procházím mezi regály zarovnanými tlustými svazky. Nejsem si jistá, co bych chtěla číst. Nejspíš vytáhnu to, co mi první padne pod ruku. Ještě několik minut váhám. Vtom můj zrak spočine na knize Neviditelnost od A do Z. Jelikož je příliš vysoko, abych na ni dosáhla, rozhodnu se použít přivolávací kouzlo. Někdo mě však předežene. Ohlédnu, abych zjistila, o koho se jedná.
"Allisnová se chtěla naučit zneviditelnit?" ušklíbne se Black.
"To není tvoje starost, co kdybys mi dal tu knihu?" usměji se. Nebudu se hádat. Řev v knihovně za prvé ruší a za druhé vytáčí knihovnici.
"Chceš knížku, tady jich máš celou polici," mávne hůlkou. Celý regál knih se začne sypat. Rychle kolem sebe vytvořím štít, a hned nato se pokusím zabrzdit pád tlustých svazků. Některé se mi povede vrátit do police, ale přesto jich pár s hlasitým žuchnutím skončí na zemi.
"Teď by se ti ta neviditelnost hodila, co Allisnová? Za tohle tě knihovnice zabije."
"Myslíš? Aby to nebylo naopak," ušklíbnu se. Na zemi přede mnou leží okolo třiceti knih. Jsem od kanceláře knihovnice vzdálena několik desítek regálů. Pokud hluk slyšela, o čemž nepochybuji, nedokáže sem dojít dřív, než to tady uklidím. Chmátnu do kapsy pro hůlku. K mému velkému překvapení tam však není. Ohlédnu se k Blackovi. Drží ji v ruce a nevypadá, že by mi ji chtěl vrátit.
"Hůlku mi asi nedáš, co?" pokusím se ji od něj získat zpátky.
"Uhodla jsi," usměje se. Pokrčím rameny. Bez hůlky sice půjde úklid pomaleji, nicméně jsem schopna ho zvládnout. Lusknu prsty, několik knih se vznese do vzduchu a přistane ve správných policích. Zopakuji to ještě několikrát. Black jen nevěřícně zírá.
"Ty umíš neverbální kouzla, bez hůlky? A ve třeťáku?" ukazuje střídavě na regál opět plný knih a na mě.
"Nejsou to neverbální kouzla, co používám," namítnu, "navíc tohle kouzlení je dost omezené."
"Ale umíš ho."
"No a?"
"Vlastně máš pravdu, proč se divím? Jsi ve Zmijozelu, tam každý ví, jak ublížit co nejnenápadněji." Začínám se dostávat do varu. Mám těch řečí dost. Jestli je Blackův úmysl vytočit mě, zatím se mu daří.
"Dej si pozor, abys nebyl prvním, kdo to vyzkouší," zavrčím.
"Jak může být Alex tvoje sestra? Vždyť je úplně jiná. Milá, příjemná upřímná," naváží se do mě dál.
"Co ty jsi za člověka? Když se někdo nechová podle tvých představ, musíš ho okamžitě začít urážet, pomlouvat jeho rodinu, ničit jeho pověst. To ty bys měl být ve Zmijozelu, ne já."
Zlostně se mu zableskne v očích: "Já, to nikdy. Myslíš, že se chci podobat matce a svému zbabělému bratrovi? Nejsem jako oni."
"Zapíráš svou rodinu a podobáš se jí víc než myslíš," vytrhnu mu z ruky svoji hůlku a pomalu odejdu.
Toho dne jsme si vyhlásili válku trvající celé dva roky. Už si přesně nepamatuji, co všechno jsme si vzájemně udělali, ale provokace a naschvály nebraly konce. V pátém ročníku jsme uzavřeli příměří. Alespoň to tak vypadalo, jelikož jsme na sebe přestali útočit a urážet se. Spousta lidí toho litovala, jelikož tím skončila každodenní zábava v podobě hádky či souboje.
Zvednu se z postele. Znovu otevřu pouzdro s náhrdelníkem. Chvíli ho prohlížím. Váhám nad tím, jestli ho přijmout a tím i zapomenout na všechno, nebo ho odmítnout a dál uchovat v mysli vzpomínky na prožitá příkoří. Nejsem si jistá, jestli chci Blackovi všechno odpustit. Zavřu krabičku a položím ji na stůl. Dám mu šanci se omluvit z očí do očí. Pak mu odpustím, šanci má dostat každý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 27. ledna 2008 v 17:40 | Reagovat

Je to naprosto skvělá kapitola. Moc se ti povedla. Moc moc mocinky moc. :-)

2 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 27. ledna 2008 v 18:06 | Reagovat

Kapitola je skvělá, obě části.. Už jsem myslela že ji ani nepřidáš.. :) Vážně se ti povedla... :) By mě ale zajímalo, co dostala od Severuse?... :)

3 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 27. ledna 2008 v 18:58 | Reagovat

Perfektní. :o) hmm.... tak náhrdelník z drahých kamenů? :-) To bych si nechala líbit. :D

4 Žanet Žanet | E-mail | 27. ledna 2008 v 20:29 | Reagovat

naprosto úžasné =) fakt krása hlavně ať se dá dohromady se Siriusem :) rychle další kapitolku

5 Lily of the valley Lily of the valley | Web | 27. ledna 2008 v 21:11 | Reagovat

Super... A co Sevík???:D

6 Aliiis Aliiis | Web | 28. ledna 2008 v 21:59 | Reagovat

Krásná kapitolka,rychle další :D

7 Eliza Eliza | Web | 29. ledna 2008 v 18:21 | Reagovat

Máš tu moc hezké povídky.  A tahle se ti vážně povedla a to nemluvím jen o téhlé kapitolce.:)))))))

Nechtěla by ses spřátelit?

8 Adrianne Adrianne | Web | 29. ledna 2008 v 18:37 | Reagovat

Jako obvykle famozní kapča :) A ten náhrdelník od Siriho...krása :) A navíc, ta hádka v té knihovně...bomba :) Prostě se strašně moc těším na další kapitolku :)

9 Kaitlin Kaitlin | Web | 31. ledna 2008 v 13:05 | Reagovat

nádherná, naprosto bezvadná kapitolka..=D Moc se mi líbila..ty jo, takový dárek bych taky brala..=D

10 Merisa Merisa | Web | 31. ledna 2008 v 16:56 | Reagovat

To byla od Siriuse hezkýý <3

11 Darhin Darhin | Web | 1. února 2008 v 11:40 | Reagovat

*hledí zasněně do počítače a nevnímá své okolí*

Cind, tahle kapitola se ti fakticky povedla!!! A když už jsme u toho...taky bych si nechala líbit náhrdelník z drahých kamenů...rozhodně jen tak dál!!!

A spoustu inspirace, az je další kapitola co nejdřív..

12 LiZiNka LiZiNka | 1. února 2008 v 15:28 | Reagovat

no pekneee..som zvedava na dalsiu kapcu:))

13 Will Will | Web | 3. února 2008 v 13:47 | Reagovat

To je moc pěkný, mě se taky\ začali sbíhat sliny na ty všechny dobrůtky a hlavně na to kakao, mňam, mňam. Už se moc těším na další kapitolku

14 pantherka pantherka | Web | 3. února 2008 v 15:08 | Reagovat

úžasný :))) Fakt krásný :D

Ehm...já nějak ani nevím, co ti k tomu mám napsat, nechci se jen omezit na pouhá slovíčka chvály, ale ještě pořád tak nějak přemýšlim na kapčou, takže mozek vypovídá službu :DDD Vypadá to, že se budeš muset spokojit se slovem "moc se mi to líbilo" a dodatkem, že bych si přála další kapitolu :)))

Prosím :D

15 Carol Carol | E-mail | Web | 6. února 2008 v 15:32 | Reagovat

Nádherá kapitola, úžasná je celá povídka!! Moc děkuju za to, že tohle píšeš!!! Je to krása!! Díky!! Už se těším na další kapitolu.......

16 Naomiiiii Naomiiiii | Web | 6. února 2008 v 18:12 | Reagovat

Fakt moc krásný! Nádherný, úžasný..prostě nevim, co ještě použít za slova. Jsem prostě unešená ! :)

17 Tess Tess | Web | 6. února 2008 v 21:20 | Reagovat

Ahojky, na můj blog momentálně nikdo nechodí a tak jsem přišla požádat tebe, jakožto spřátelený blogís a taky tě pozvat at se třeba stavíš a občas třeba napíšeš koment. Děkuju moc, pomůže mi to. Tess

18 Peggy Peggy | Web | 8. února 2008 v 18:09 | Reagovat

No, sice jsem tuhle kapitolu četla už před docela dlouhou dobou, ale teprve teď jsem si uvědomila, že jsem si předtím řekla, že ji okomentuju až budu doma... a nějak jsem na to zapomněla... Takže ti jí musím pochvílit až teď, protože byla vážně moooc povedená a úžasně napsaná... Fakt tě obdivuju, že dokážeš takhle nádherně psát, tvoje povídky mě vždycky úplně vtáhnou do děje =)))

19 Katherine Katherine | 9. února 2008 v 17:48 | Reagovat

hrozne pekne pises, tudiz se mi kapitolky od tebe moc libi a vzdy jsem nedockava, kdy tady bude zase nejaka nova :*)

20 Enervate Enervate | Web | 13. února 2008 v 10:50 | Reagovat

Jupííí, vím, že tahle kapča už je tu dýl, ale nějak sem to nevychytala s časem. :o)

Opět upa bombovní. Ty jo, se těšim na další, bude se Siri omlouvat? Ou jééé. :o))

21 adka adka | 14. února 2008 v 17:11 | Reagovat

Super. Pokracovanie!

22 Jenn Jenn | Web | 16. února 2008 v 13:50 | Reagovat

čauki,hezky píšeš,fakt good. :) Ze začátku to vypadalo že nebude skoro žádná přímá řeč ,ale naštěstí byla,moc hezký :) Byla bych strašně ráda kdybys spřátelila... ? Kdyžtak se ozvi na můj blog do Sb. :) Zatim pa. :)

23 MarryT MarryT | Web | 1. června 2008 v 22:21 | Reagovat

Jojo, šanci si zaslouží každý teď jsem zvědavá jak to dopadne ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama