9. kapitola

9. prosince 2007 v 23:03 | C.ind.ere.lla |  Na ostří nože
Volejte sláva, jsem tady s další kapitolou. Je trochu kratší, než obvykle a počítejte s tím, že je to na hodně dlouho poslední. Do Vánoc nemám na nic čas, takže kapči přibudou patrně až mezi svátky. Zatím můžete číst alespoň tohle. A co se týče komentářů, no, myslím, že bychom mohli zůstat na 15. Minule jste to zvládli, takže jsem si jistá, že se vám to povede i tentokrát.

Scházím po schodech do společenské místnosti. Je teprve 6 ráno, ale nemůžu spát. Říše snů mě nepřijala do své náruče ani v noci. V hlavě se mi usadil nezvaný host a nechtěl ji opustit. Ještě v tuto chvíli ovládá většinu mých myšlenek. Drzý zloděj soukromí! Potřebuji odejít někam na vzduch, abych si pročistila hlavu a konečně z ní vyhostila nezvaného návštěvníka.
Zastavím se pod schodištěm, abych vyhlédla z okna. Mráz na něm přes noc vykouzlil ledové květy. Pozemky pokrývá tenká vrstva čerstvého sněhu, jež se stále rozšiřuje o nové obyvatelky snášející se ze zachmuřeného nebe. Nedávné oteplení bylo tedy jen přípravou na příchod skutečné zimy. Cosi mi našeptává, že sníh hned tak neopadne. Alespoň si užijeme bílé Vánoce.
Otočím se zpět ke schodům, které jsem právě zdolala. Jsem oblečená poměrně nalehko. Takhle ven nemůžu, to si říká o zmrznutí. S povzdychem se tedy vrátím zpět do ložnice, najít nějaký kabát. Obě dívky ještě spí. Nemají jediný důvod k opaku. Jak ráda bych byla na jejich místě. Vytáhnu z kufru bundu, přehodím si ji přes rameny a vrátím se dolů.
Oheň již dohořel. V krbu zbývá pouze několik řeřavých uhlíků. Všechny svíčky jsou zhaslé. V rohu je nakupeno několik knih a čistých pergamenů, na zemi je několik zmuchlaných úkolů a rozbitá lahvička inkoustu. Jedním slovem nepořádek. Nezdá se, že by skřítkové měli pilnou noc. Seberu několik zmačkaných papírových kuliček ze země a vhodím je do krbu. Vzplanou. Ohýnek je to malý, velmi nevýrazný. Přesto alespoň trochu rozpustí chlad sklepení. Mávnutím hůlky uklidím rozlitý inkoust a chystám se vyjít na chodbu.
Stojím u dveří, když si všimnu něčí postavy v rohu. Zaváhám. Nakonec však přistoupím blíže. Na stolku leží hromada knih a na jedné z nich spí Severus. Kdyby se neučil do noci, neskončí nakonec na stole. S úsměvem znovu vytáhnu hůlku. Zamířím na knihu, kterou Severus používá coby polštáře a proměním ji v o něco měkčí podklad. Ať se mu leží pohodlněji. Odvrátím se a opět zamířím k východu.
Chlapec se náhle pohne, posadí se a zamžourá do vládnoucí tmy: "Sam?"
Přistoupím blíže. Ven už se nejspíš nedostanu. Pohlédnu na Severuse: "Nechtěla jsem tě vzbudit. I když v posteli by ses nejspíš vyspal lépe."
"To nevadí, jednou vstát musím. Nepůjdeme se projít?" kývne směrem k východu, "rád bych s tebou mluvil. Ale někde v soukromí. Tady i stěny mají uši." Jen přikývnu. Vydáme se tedy na pozemky společně.
Venku je ještě šero. Čerstvý sníh nám křupe pod nohama, když se vydáváme na obchůzku kolem jezera. Nechám načechrané vločky, aby se mi usadili ve vlasech. Těch několik, co mi zapadne za krk sice parádně studí, ale pokusím se to ignorovat. Pohlédnu k obloze, která se nechystá vyčasit, je dokonce ještě černější než před chvílí. Zůstáváme mlčky. Severus udává tempo chůze. Přál si se mnou mluvit, přesto se nepokouší zahájit konverzaci.
"Včera jsem tě neviděla na večírku," prolomím konečně ticho.
"Nebyl jsem tam," připustí.
"Proč?" nechápavě na něj pohlédnu. Chvilku mlčí, než mi odpoví: "Nechtělo se mi tam. Po setkání s Potterem a jeho přáteli jsem nijak netoužil. Nerad vyvolávám hádky mezi tolika lidmi. Co na něm probůh vidíš?"
Tou otázkou mě překvapí i proto, že z ní není jasně čitelné, koho myslí. "Jestli máš na mysli Pottera..." pokusím si nějak upřesnit, na koho jsem tázána.
"Jistěže Pottera. S kolika kluky najednou chodíš?" skočí mi do řeči, aniž mě nechá domluvit. Svojí poznámkou mě tedy slušně rozčílí. Jsem snad nějaká děvka? "S Potterem, čistě náhodou, nemám vůbec nic," odseknu podrážděněji, něž jsem měla v úmyslu.
"Ale nepovídej. Podle toho, jak jste se k sobě měli, bych řekl pravý opak."
"Vzdychnu: "Ano, připouštím, že jsem s ním chodila, ale ne ze sebe, nýbrž jako Alex a bylo to z poměrně dobrého důvodu."
"Takový důvod bych rád znal," ušklíbne se můj společník.
"Nechtěj ho vědět, prosím," podívám se na něj prosebně, "nepochválil bys mě za to, jsem si jistá. Dokonce by ses spíš rozzlobil, nechci se hádat."
"Nebudu vyzvídat, když si to přeješ," usměje se.
Během zpáteční cesty do hradu mlčíme. Jsem ráda, že jsem zase mezi svými. Za celých čtrnáct dní jsem nijak tíživě nepocítila, jak moc pro mě všichni mí přátelé znamenají. Až včera jsem si uvědomila, jak šťastná jsem, že patřím právě sem. Moudrý klobouk měl pravdu, když mi prorokoval úspěch ve Zmijozelu, dokázala jsem se prosadit mezi těmi nejlepšími a nejmocnějšími. A pomalu se ze mě stává zlá potvora. Využívám lidi ve svůj prospěch, to je ode mě dost ošklivé. Ale je to i zábavné.
Jakmile stojíme uvnitř hradu, zamíříme do Velké síně. na snídani je ještě trochu brzy, avšak nikdo nám nemůže zakázat, zde pobývat. Vždy tu někoho najdeme. Když se vypraví celá škola na snídani společně, je to svátek. Že se všichni sejdou u oběda nebo večeře, je mnohem pravděpodobnější. Místnost je skutečně ještě prázdná. Na dlouhých kolejních stolech stojí jen mísy jablk, talíře sušenek a džbány mléka. Jsou tu, kdyby někdo dostal hlad. Většina lidí sice zamíří spíše do kuchyně, ale je dobře, že se počítá také s variantou ne každý zná správnou cestu.
Naliji si do sklenky mléko a posadím se, přičemž pohár postavím před sebe. Severus si přisedne naproti mně. Propaluje mě pohledem, takže instinktivně zapojím štít nitrobrany. Je to naučený postup.
"Kdo tě učil nitrobranu?" ozve se Sev. Vždycky pozná, že používám ochranou stěnu, protože i on sám je v tomhle umění zběhlý.
"Nejdřív táta, když jsem se dostala do Zmijozelu a později už jsem preferovala samostudium. Když se ti ob den pokouší někdo dostat do hlavy, není tak složité, naučit se bránit a vracet úder. Bezdůvodně nezačneš dělat něco, co bys jindy nedělal."
"Nikdy ses nemusela bát, že si k tobě někdo něco dovolí. Už v prvních dnech jsi všem dokázala, jak je nebezpečné si s tebou zahrávat."
"Několik vyhraných soubojů," pokrčím rameny, "a celý Zmijozel chtěl vědět, co je ta Allisnová vlastně zač."
Do síně se pomalu začnou trousit skupinky studentů. Na stolech se objeví snídaně. Namažu si topinku marmeládou a pozoruji, co se děje. Po chvíli se k nám připojí Bella. Posadí se vedle mě. Se zívnutím se natáhne pro kávu. Než jí stačím položit otázku, kde nechala Ciss, už kamarádku spatřím ruku v ruce s Luciusem. Svalí se na lavici vedle Seva stejně jako my se pustí do snídaně.
"Copak jste večer prováděli s bratránkem, že se tváří tak samolibě," otočí se na mě znenadání Bell. Nasměruji pohled k nebelvírskému stolu. Nepřipadá mi, že by se Black tvářil nějak neobvykle nebo jinak, zato Potter se chová stále stejně majetnicky ke 'své' dívce. S tím rozdílem, že nyní už se jedná o skutečnou Alex a ta na mě vrhá vražedné pohledy. To se nedokáže s nikým rozejít, že se tak tváří?
"Nemám pocit, že by se Black tvářil jinak než obvykle," odpovím své sousedce. Po té větě se Bell znovu zahledí k nebelvírským. Pozorně sleduje svého bratrance, nakonec se opět otočí ke mně: "Připadá mi nějak spokojenější, než obvykle. Navíc tě sleduje."
"To dělá od té doby, co jsem nastoupila do Bradavic," usměji se, "nech to plavat. Ať si mě pozoruje. Pokud nebude dělat nic jiného, je mi to jedno."
°°°
"Kriste pane, takhle ne, bouchne ti to," zarazí mě Severus, když se pokouším vlít do kotlíku dračí krev, "na co myslíš? V lektvarech býváš dobrá."
"Promiň, jsem nějak mimo," omluvně se usměji a pokouším se soustředit na Křiklanův výklad, což se mi příliš nedaří. Moje myšlenky stále odlétají o několik lavic dopředu, kde sedí Black a Potter. Musím na něj myslet od včerejšího polibku. Do háje,kdyby alespoň nelíbal tak zatraceně dobře. Přece jsem se do něj nemohla zamilovat kvůli jednomu polibku. To je šílenství.
"Tohle ne," zadrží mě opět Severus, "radši už na ten kotlík nesahej, než se něco stane. Nebo aspoň poslouchej, co máš dělat."
S povzdechem nechám kotlík stát a přípravu lektvaru přenechám Sevovi. Jsem ráda, že mám tak dobrého přítele. Můj lektvar je ve výsledku nakonec poměrně ucházející. S úlevou vyběhnu z učebny a zamířím do společenské místnosti. Tady zapadnu do křesla. Mlčky hledím do plamenů v hořícím krbu. Pokouším se nemyslet na to, co právě v tuhle chvíli dělá jeden pohledný student Nebelvíru.
Společenská místnost se už stihla zaplnit. Vydám se tedy najít vytoužený klid na chodbách. Procházím se známými místy, všude vládne klid. I když... Najednou zaslechnu hluk. Ozývá se od učebny lektvarů. Potichu tam zamířím. Nestojím o to, být zpozorována dřív, než se dozvím, co se vlastně děje. Vykouknu zpoza rohu. Spatřím bojující dvojici.
"Impedimenta."
"Protego."
"Sectusempra."
Jedna z postav odletí zbrocena krví na druhou stranu chodby. Druhá přistoupí k ležící oběti. Poznám Severuse a na zemi ležícího Blacka.
"Najednou nejsi hrdina, co Blacku? Bez svých přátel bezradný. Nejsi tak dobrý kouzelník, jak všichni tvrdí. Tahle kletba je asi hodně bolí, může tě i zabít. Ale nemusíš mít strach, někoho sem pošlu, aby ti pomohl. Hned to nebude, chvíli si počkáš. Hodně štěstí, budeš ho potřebovat." Tohle Sev dořekne a zmizí. Když se blíží ke mně, vmáčknu se do výklenku. Naštěstí si mé postavy nevšimne, jelikož hodně spěchá. jakmile ho ztratí z dohledu, vylezu. Souboj jsem už dlouho nezažila, tedy, ne takový, ve kterém by Severus zvítězil. Mám pocit, že Black si tohle všechno zasloužil, ale moje svědomí mě nenechá jen tak odejít.
Pomalým krokem dojdu k ležícímu Blackovi a skloním se nad ním. Nevypadá moc dobře. Zajímalo by mě, co to vlastně bylo za kouzlo, ještě jsem ho neslyšel. Podle stavu zraněného, to ale nebylo nic pěkného. Vytáhnu hůlku a kleknu si na podlahu. Chlapec těžce oddechuje, má zavřená víčka.
"Přišla jsi mě dorazit?" ozve se najednou a sleduje mě.
"Pššš, nemluv, vyčerpává tě to. Pomůžu ti, jestli to bude v mých silách, jen klidně seď." Poté se k němu skloním a pozorněji zkoumám stav zranění. Jedná se o poměrně hluboké tržné rány. Doufám, že se mi je povede zacelit. Jsem zvyklá léčit menší oděrky, mám k tomu i nadání, otec ve mně vidí léčitelku a doufám, že se jí i stanu.
Jemně přejedu rukou přes ránu. Nejprve zastavím krvácení, pak přejdu k jednotlivým ranám a zaceluji je. Tady není černá magie k ničemu, ale ta bílá pomůže. Konečně jsem s prací hotová. Black je v pořádku. Aspoň doufám.
"Co se vlastně stalo? A co tady děláš, tohle území je zmijozelské," zeptám se stále ještě ležícího Blacka.
"Když ti řeknu, že nevím, proč na mě zaútočil, uvěříš mi?" začne se zvedat.
"Ano, ale to je odpověď pouze na půlku otázky."
"Chtěl jsem tě vidět. Včera to bylo moc pěkný."
"Jak se cítíš?" odvedu jeho pozornost raději jinam. Nechci s bavit o včerejším večeru, který byl sice příjemný i pro mě, ale stačí jedna věta a on to zase všechno zkazí.
"Dobře. Netušil jsem, že jsi léčitelka. To nadání máš od narození?"
"Asi ano, každopádně jsem si odřeniny uměla léčit odmalička i bez hůlky," usměji se. Vstanu ze země a pomůžu vstát i jemu. Jsme pouze pár centimetrů od sebe a Black mě pozoruje. "Smím ti poděkovat?" zeptá se tiše. Na odpověď však nečeká a skloní se k mým rtům. Bože, tohle nemůžu, proletí mi hlavou. Přesto se nebráním a nechávám se unést polibkem. Uvnitř mě je sváděn boj, jestli se mám nechat líbat klukem, kterého bych měla nesnášet, nebo mu radši jednu vrazit. Nakonec dospěji ke kompromisu a přeruším polibek. Čtu v jeho očích nevyřčenou otázku. Neodpovím. Jen se usměji a zmizím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Will Will | Web | 10. prosince 2007 v 14:13 | Reagovat

Ty joo, to je pěkný. Vážně úžasný. Mám takovej pocit, že vím proč Sevík zaútočil na Blacka. Líbí se mi, že v tá povídce mluvíš o Zmijozelákách jako o lidech. Přesně o tom mluvili v tajemném světě Harryho Pottera (pro ostatní je to bonus na DVD Harry Potter 5), že protože Harry nemá rád Zmijozel, tak ho nemáme rádi i my a to jen proto, že většina ze Zmijozelu jsou smrtijedi.

Chápu, že teď nemáš moc čas, vždyťz sjem včera sama viděla, že skoro nic nestíháš, a že si byla ráda, že si kapču vůbec napsala. Doufám, že tam teď budou samý vweselý věci, když se nám stala taková radostná událost. No nic já končím, snad o svátkaách kapča přibyde.

P.S.: A jestli nebudete ségře dělat radost tím, že se tady brzo neobjeví 15 komentů, tak si mě nepřejte vrrr.

P.P.S.:je to vážně moc hezký

2 Areneis Areneis | E-mail | Web | 10. prosince 2007 v 15:36 | Reagovat

Je to moc pěkná kapitolka. Povedla se ti a doufám, že se brzy dočkáme další.

Chápu, že teď nejspíš nebudeš stáhat. Mě to čeká taky :-(

Jsi skvělá autorka a byla bych ráda, kdybys se podívala ke mně na blog. :-)

Areneis

3 Enervate Enervate | Web | 10. prosince 2007 v 16:41 | Reagovat

Ty bláho, normálně, ty jedeš ... :o))) Tahle kapča je úžasnááááá. Moc se mi líbí, prostě se ti strašně povedla. Moc se těším na další. :o)))

Ten konec je bomba!!! :o)

4 Anduel Anduel | Web | 10. prosince 2007 v 16:43 | Reagovat

opravdu je to moc a moc hezký! neskutečně se ti povedla! si prostě moc šikovná (to se někdo má:) fakt náherná kapča! no, doufám, že rychle přidáš další, i když chápu, že člověk nemusí stíhat. stejně to sem budu chodit kontrolovat:)

5 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 10. prosince 2007 v 18:11 | Reagovat

ááá, takhle to useknout v tom nejzajímavějším :D:D jinak díky mockrát za novou kapitolu :o) je perfektní. na začátek taková idylka a na konec trocha té romatiky :oops: :o) opravdu se ti to moc povedlo :-)

6 Vendik Vendik | 10. prosince 2007 v 19:23 | Reagovat

Super, Snape se nezdá. Jenom chudák Sirius, takhle mu zdrhnout

7 Kaitlin Kaitlin | Web | 10. prosince 2007 v 19:28 | Reagovat

Moc hezká kapitolka...ten konec byl moc hezký, jen by mě nenapadlo, že by Severus jen tak použil Sectusempra...Ale co, je pravda, že si to Sirius zasloužil, za to, co mu dělal po celé roky..No a te´d se už může jen těšit na to, jak to bude dál..jak se to mezi Siriusem a Sam vyvine..A jak si to ta její sestřička vyřeší s jamesem..=D

8 Lůca Lůca | Web | 10. prosince 2007 v 20:22 | Reagovat

Ehm ehm....o5 mi tady někdo vyrazil dech...že by ty? Nebo že by tvá povídka? A nebo, že by dokonce oboje? No to je jedno...každopádně to bylo suuuuuuuuuuupeeeeeeeeeer, bombaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaastický!!!

Já chci další, já chci další...ale chápu, že toho máš dost...kdo by taky němel že jo...a jen ti oznamuji, že toho 13. teda přibyde kapitola k partičce...a i k Zázrakům...tak se boj...;o)...a určitě pokračuj...a jen bych se chtěla zeptat Will..kde je kapitola k DSM????

9 Jane245 Jane245 | Web | 10. prosince 2007 v 21:42 | Reagovat

"Smím ti poděkovat?" zeptá se tiše. Na odpověď však nečeká a skloní se k mým rtům. Bože, tohle nemůžu, proletí mi hlavou. Přesto se nebráním a nechávám se unést polibkem. Uvnitř mě je sváděn boj, jestli se mám nechat líbat klukem, kterého bych měla nesnášet, nebo mu radši jednu vrazit. Nakonec dospěji ke kompromisu a přeruším polibek. Čtu v jeho očích nevyřčenou otázku. Neodpovím. Jen se usměji a zmizím.

nadherná pasaz. najkrajsia z celej kapitolky, vazne. moc sa ti to podarilo :D

10 pantherka pantherka | Web | 11. prosince 2007 v 18:07 | Reagovat

to je oprabdu nádherný. Já sme se normálně zasnila. Já asi taky chápu, proč Severus zaútočil na Siriuse...nelíbí se mu Sam náhodou? :))) Nechám se překvapit, ale opravdu se ti ve mě podařilo navodit takovou tu zasněnou náladu :) Opravdu moc se těším na další...ta pasáž na konci byla nááádherná a doufám, že na ní nějak hezky navážřeš. Opravdu se nemůžu dočkat, ale chápu, že nestíháš. Přesto dozfám, že se časem slituješ nad těmi, kteří se těší na další kapitolu :)))

11 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 11. prosince 2007 v 20:21 | Reagovat

:) ahojik... mocinky ráda spřátelím... vzpomínám si, že jsem na tvůj blog už někde narazila, :) Možná, že jsem i přečetla nějakou tu kapitolku, ale vážně teď nevím... :) Poslední dobou mám strašný fofry... ;) Ale každopádně začnu se čtením co nejdříc, ať to všechno doženu... :)

PS: máš hrozně moc kráněj lay... takový já neumím :)

12 Peggy Peggy | Web | 11. prosince 2007 v 21:15 | Reagovat

tyjo, další krásná kapitolka, ale jiný ty asi ani neumíš... :D fakt moooc hezký, a ten konec mě teda dostal... a už se nemůžu dočkat další, takže doufám, že sem brzo přibudou komentáře a ty si najdeš nějakou volnou chvilku, i když z vlastní zkušenosti vím, že to je někdy docela těžký...

P.S. je to vážně úžasný =) =) =)

13 Polgara Polgara | Web | 12. prosince 2007 v 16:58 | Reagovat

Tvoji povídku jsem přečetla jedním dechem a je to vážně výborně napsané...

Nic jiného mě nenapadá

14 haňula haňula | 12. prosince 2007 v 17:19 | Reagovat

vážně moc pěkná kapitola moc se ti povedla doufám, že další bude co nejdřív

15 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 13. prosince 2007 v 8:28 | Reagovat

Je to super.... Je mi ale líto Seva, on se do ní určitě zabouchl... :) Já fandím Sevovi.... :)

16 Lily of the valley Lily of the valley | Web | 14. prosince 2007 v 16:49 | Reagovat

Aaa... Konečně jsem si našla čas a bylo to... fantastický, vážně, úplný pohlazení na rozbolavělý dušičce...:-)

A taky fandim Sevíkovi...:-D

17 LiZiNka LiZiNka | 15. prosince 2007 v 16:19 | Reagovat

jeeej....velmi pekna kapitola...sa mi to velmi paci..sa tesim na dalsiu kapitoli:))

18 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 17. prosince 2007 v 15:56 | Reagovat

teda to je fakt pěkný , jako celá povídka:)))

19 Luca Luca | Web | 26. prosince 2007 v 3:05 | Reagovat

Je to moc hezký. Píšeš fakt pěkně... , přidávám se fandím Sevovi

20 Merisa Merisa | Web | 29. prosince 2007 v 12:54 | Reagovat

Prostě supeeer ;D Už jsem se skoro bála, že se tam Sirius pořádně neobjeví, ale konec mě překvapil. Příjemně :)

21 passia passia | E-mail | Web | 6. dubna 2008 v 22:54 | Reagovat

uaaaa to bolo husty

22 MarryT MarryT | Web | 1. června 2008 v 22:01 | Reagovat

Vážně super!!! Není co dodat !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama