10. kapitola

26. prosince 2007 v 22:25 | C.ind.ere.lla |  Na ostří nože
Mám pro vás trochu opožděny vánoční dárek v podobě nové kapitoly. Tak hurá do čtení. Nějaké limity vám ke komentářům pro tentokrát dávat nebudu, což ovšem neznamená, že se objeví dva. Ale teď už pěkné počtení.

Čas pomalu plyne. Od chvíle, co jsem pomohla Blackovi, už utekl celý měsíc. Škola se za tu dobu změnila k nepoznání. Jemný sněhový poprašek přerostl v načechranou bílou peřinu, jež pokrývá úplně všechno. Les, louky, Hagridovu chatrč i samotný hrad. Dokonce i jezero si odělo zimní šat a pokrylo se silnou vrstvou ledu, která je využívána k zimním radovánkám. Interiéry Bradavic jsou ovšem stejně působivé. Velkou síň zdobí pět nádherných stromků. Do Vánoc sice zbývají celé tři týdny, nicméně jejich atmosféra dýchá všude.
Většinu oken zdobí cesmínové řetězy a umělý sníh. A na každé chodbě, v každé učebně, umývárně, místnosti, raší jmelí. Jeho větvičky se objeví vždy v nejmíň vhodnou dobu na tom nejméně vhodném místě. Právě jmelí je to, co mi vadí. Od chvíle, co se objevilo, totiž nemám chvíli klidu. Pánská polovina školy se pod něj totiž pokouší nahnat polovinu dámskou.
Sedím na okenním parapetu a pozoruji venkovní dění. Nejmenší žáci staví sněhuláky, ti starší se koulují nebo bruslí. Venku se prohání i moje sestra s partou nebelvírských. Házejí po sobě sníh, válejí se v něm, užívají si zimu.
Seskočím z okna na podlahu. Zmijozelská společenská místnost je nacpaná k prasknutí. Narozdíl od Nebelvírských dává většina mých spolužáků přednost křeslu co nejblíže krbu. Lucius s Narcissou hrají kouzelnické šachy. Podle výrazu chlapcova obličeje není těžké určit, kdo vyhrává. S úsměvem projdu okolo dvojice do ložnice. Seberu ze země svetr, položím ho na postel a vezmu si z ní bundu, jíž přes sebe přehodím. Kolem krku si omotám tlustou šálu ve zmijozelských barvách. Takto oblečená sáhnu po rukavicích a vrátím se dolů do společenské místnosti.
Ven vyjdu nezpozorována. Alespoň nebude nikdo vyzvídat, kam mířím. Za chvilku jsem u brány. Vyjdu do mrazivého dne. Očima hledám nějakou známou tvář. Kousek ode mě se prožene záplava blonďatých vlasů a vzápětí mi v obličeji přistane sněhová koule. Sníh následuje Alex, která se přede mě postaví s širokým úsměvem na tváři: "Nečekala jsem, že i někdo ze Zmijozelu nás poctí svou přítomností. Kde máš kamarády?"
"Před krbem, odhaduju," pokrčím rameny, "je to tak důležité?"
"Vzhledem k poměrům v tvé koleji to důležité je. Ale co, nebudu se tím radši zabývat. Přdáš se k nám.?"
"K vám, to znamená ..... k tobě a tvým kamarádkám?"
"Ano, kluci tady nejsou, nemusíš mít strach."
Moc dlouho neváhám. Za chvilku už se válím ve sněhu polomrtvá smíchy. Sestřička se do mě pustila skutečně s vervou a její kamarádky nezůstávají pozadu.
"Dost!" úpím. Tímhle stylem se vrátí k mým přátelům sněhulák. Při pohledu na hodinky zjistím, že je nejvyšší čas vrátit se. Lucius se bude shánět po členech party, aby spolu s nimi vyrazil povečeřet. Některé zvyky mojí koleje mi začínají vadit. Je to značně monotónní život na vodítku. Za pomoci Alex ze sebe setřepu sníh a zamířím zpět k velké dubové bráně.
"Kde jsi byla celé odpoledne?" přitočí se ke mně Bella, sotva stanu na prahu společenské místnosti.
"To je tedy přivítání," povzdychnu, "odkdy je zakázáno chodit ven?"
"Zakázáno to není, jdeme na večeři?" V odpověď pouze kývnu. Vydáme se tedy společně do Velké síně. Na stolech lákavě voní mísy s omáčkou. Posadím se a okamžitě si naplním talíř. Bella se svalí vedle mě. Zbytek party si posedá okolo. Večeříme mlčky, což je dost neobvyklá skutečnost. Za zády se mi zčista jasna zjeví Křiklan: "Sedmý ročník, jak vidím. 22. prosince se bude konat můj Vánoční večírek. Byl bych rád, kdybyste mě poctili svoji návštěvou."
"Rádi přijdeme, pane profesore," odpovím s úsměvem. Ostatní se ke mě připojí. Profesor spokojeně odejde pozvat další studenty. Dojím a zvednu se: "Musím si ještě něco zařídit, zatím ahoj."
"Kam jdeš?" zajímá se okamžitě Lucius.
"Do knihovny, když to musíš vědět," odvětím a vydám se pryč. Po schodech vyjdu do druhého poschodí, porozhlédnout se po nějaké knize, abych mohla dodělat domácí úkoly. Zamyšleně procházím mezi regály. Mám úkoly snad ze všeho. Poslední ročník bývá nejtěžší, profesoři nás zahrnují prací. Natáhnu se pro jednu z knížek. Otevřu ji a listuji stránkami, jelikož musím zjistit, jestli obsahuje to, co hledám.
"Ahoj," ozve se mi za zády známý hlas. A do háje. Proč se Black vždy objeví, když po tom nejmíň toužím? "Nevypadáš nadšená, že mě vidíš," pohlédne mi do očí.
"Máš pravdu, to skutečně nejsem," ušklíbnu se.
"Sice nechápu proč, ale teď si musíš najít chvilku."
"Nemusím," namítnu, "a už vůbec ne, abys mě mohl líbat pod jmelím." Automaticky vycítím, že tahle protivná rostlinka se objevila přesně nade mnou.
"Jenže jmelí k tomu slouží," s potutelným úsměvem se ke mně blíží.
"Na celé škole je spousta holek. To je tak složité uhánět je?"
"Nestojím o jiné holky."
"A já zase nestojím o tebe, měj se." Odcházím pryč. Bohužel však musím projít kolem něj. Využije této situace a stáhne si mě do náručí. Teď nemám moc možností se bránit. Hladově mě políbí. Nevytrhnu se mu jenom proto, že v líbání je opravdový mistr. Jakmile však polibek ukončí, vrazím mu facku: "Víš co, už toho mám vážně dost. Musí si tvoje namyšlené ego pořád dokazovat, že můžeš mít každou holku, na kterou si ukážeš? Jestli si myslíš, že budu tvoje, šeredně se pleteš. Tohle už podruhé nezkoušej, nemuselo by se ti to vyplatit." Na jeho odpověď něčekám, vytrhnu se mu a zmizím.
Vejdu do společenské místnosti a svalím se do křesla. Přinesenou knihu odhodím za sebe. "Au," ozve se v tu ránu.
"Promiň, jsi v pořádku?"
"Ale jo, příště se dívej, kam házíš tak těžké věci," sedne si Ciss do vedlejšího křesla, "jak dlouho už s bratránkem chodíš?"
"Cože?" vyvalím na ni oči, "já s ním přece nechodím."
"Takže tě v knihovně líbal jen tak?" zvedne obočí.
"Budeš se divit, ale vážně to bylo jen tak. Nebo spíš z důvodu přítomnosti jmelí, pod které se mě pokouší nahnat už týden."
"To skoro všechny holky na škole," ušklíbne se kamarádka, "jmelí je postrah. Mám pocit, že roste snad všude, dokonce i v naší ložnici."
"Ta má jedinou výhodu, že se do ní nedostanou kluci," usměju se.
°°°
Čas plyne téměř závodním tempem. Do Křiklanova večírku zbývá jediný den, a hned další den ráno odjedu domů. Už se těším na rodiče, prarodiče, příbuzné. Posadíme se ke krbu, máma nám uvaří horkou čokoládu a budeme si vyprávět vánoční příběhy. Pohoda a klid, které už neuvěřitelně potřebuji. Hlavně odpočinek. Dostali jsme tolik úkolů, že nevím, jak se mi povede všechny splnit.
Protáhnu se a zívnu. Kolik vlastně je? Pohled nasměruji k hodinám na krbové římse. Ukazují půl dvanácté. Nejvyšší čas jít do postele. Zítra se bohužel ještě učíme. Ovšem z vyhřátého křesla se mi tak strašně nechce. Dokázala bych se nejspíš vyspat i v něm, ale mám pocit, že bych ráno nemusela pohnout krkem. Raději proto vstanu a zamířím ke schodům. Bella už spokojeně pochrupuje a Ciss v ložnici ještě není. Převléknu se do pyžama a skočím do postýlky ponořit se do hlubin spánku.
Ráno se probudím časně. V tichosti se převléknu a sejdu do společenské místnosti. Trávím v ní poslední dobou největší část dne. Co jiného se také dá dělat, když sněhu je po pás, mrzne, jako když praští a sluneční paprsky nijak nehřejí. Zapadnu do oblíbeného křesla. Tu chvíli před příchodem party si zpříjemním knihou, kterou si okamžitě přivolám ze stolku. Ani nezjišťuji, co vlastně držím v ruce a otevřu svazek.
"Kouzlení bez hůlky, kdes to vzala?" přečte Severus nápis na knize a poté se posadí do vedlejšího křesla.
"Ani nevim, leželo to na stole, tak jsem si to vzala a nekontrolovala, co to vlastně je," nahlédnu do knihy, "ale nevypadá to špatně. Některé věci by mohli být dokonce užitečné. Tak třeba jak zapálit svíčky, vykouzlit inkoust nebo proměnit nepřítele v myš."
"Jak se dělá to třetí?" zvedne se a nakukuje mi přes rameno. Rozesměju se: "Přece nebudeš někoho proměňovat v myš."
"A proč ne?" podiví se.
"Co ti to dá? Radost, že ho může chytnout kočka? Prosím tě. Zapalování svíček je přeci mnohem užitečnější a taky jednodušší," mávnu rukou nad oharkem voskovice. Okamžitě vzplane.
"Jsi dobrá. Jdeš dneska na Křiklanův večírek?" změní téma.
"Tam jdou asi všichni sedmáci. Tedy, ti zmijozelští. Jak je to s ostatními kolejemi, nevím."
"Myslím, že účast jen pro vybrané, jako obvykle. Křiklan nám asi chce připravit něco extra, když jsou tohle naše poslední Vánoce v Bradavicích."
"U něj je všechno možné. Na svátky zůstáváš?"
"Ano, co doma? Tady to bude lepší. Klid, prázdná knihovna, ty asi odjíždíš, že?"
"Ano, naši by mě nenechali slavit Vánoce jinde než s nimi. Pomineme-li, že budu doma se sestrou a dvěma, třemi jejími kamarádkami z Nebelvíru, užiju si to. Myslíš, že už je čas na snídani?"
"Těžko říct, můžeme zajít do Velké síně a omrknout to." S přikývnutím se zvednu. Společně zamíříme k východu ze společenské místnosti. Hrad je tichý, mnoho studentů se s postele ještě nevyhrabalo. Vlastně je to dobře. Alespoň si odpustí věčné nahánění pod jmelí. Zajímalo by mě, kde vlastně vznikl zvyk, že každý muž smí políbit ženu, pokud stojí pod jmelím. Za dobu jeho přítomnosti na hradě už mě líbalo minimálně deset různých kluků.
Ve Velké síni je prázdno. Zakousnu se do jablka, které vylovím z jedné mísy. S chutí ho hryžu. Najednou se zjeví nebelvírská parta. K mojí smůle je mezi jejími členy také Black a ten si to zamíří rovnou ke mně.
"A kruci," ujede mi.
"Co se děje?" otočí se ke mně okamžitě Severus. Němě kývnu k přicházejícímu chlapci. To už je však Black u nás a neodpustí si jízlivou poznámku: "Ale, odkdy se tak pěkná holka zahazuje s takovým srábkem? Já už ti nestačím, musíš mít něco extra viď?"
"My dva jsme spolu nikdy nic neměli a ani mít nebudeme. Je to jedině tvůj sen, který se nikdy nesplní, což už bys mohl pochopit a dát mi pokoj," odseknu mu.
"Ale ovšem rád ti dám pokoj. Jenže, když ne já, tak nikdo," vrhne se na Severuse. Je to tak nečekané, že se sotva stačí začít bránit. Začne bitka. Nejprve ručně, potom na sebe vytáhnou hůlky.
"Kluci, nechte toho," snažím se je nějak uklidnit. Moc to ovšem nezabírá. Navíc souboj přiláká diváky. Pomalu se zaplňující Velká síň se shromáždí do kruhu kolem mě a bojující dvojice. Vzduchem létají zaklínadla všemi směry.
"DOST! Co se to tady děje? Souboj?" rozkřikne se McGonagallová na celou síň. Severus okamžitě sklopí hůlku. Black s nasupeným výrazem udělá totéž. Profesorka si je měří a vypadá to, že každou chvíli vybuchne. Překvapivě klidným hlasem mě však osloví: "Slečno Allisnová, mohla byste mi říci, k čemu tady došlo?"
"Black se najednou vrhl na Severuse, paní profesorko," odpovím.
"A jaký k tomu měl důvod? Pan Snape ho neprovokoval?"
"Ani v nejmenším. Nevím proč to udělal," hájím zmijozelské konto. Black vypadá, že mě při nejbližší příležitosti zavraždí. Věnuji mu chladný úsměv. Profesorka pokračuje ve výslechu. Otočí se k několika studentům, kteří souboj pozorovali. Nakonec se otočí zpět k nám: "Dobrá, vypadá to, že souboj byl skutečně vyprovokován panem Blackem. Takže to bude 20 bodů dolů Nebelvíru a 10 Zmijozelu a oba dva dostanete školní trest, o tom si promluvíme po prázdninách. A vy ostatní se rozejděte, příjemnou snídani," rozežene dav.
Vezmu si ze stolu topinku. V tu chvíli vedle mě sedí Bella a Cissa, z každé strany jedna. Okamžitě začnou z výslechem. Zopakuji jim tedy, co se tady odehrálo. Poté se dál věnuji snídani. Souboj se však stal velmi diskutovaným tématem. Po celé škole se rozneslo rychlostí blesku, že Snape a Black se poprali kvůli mně. A navíc se odněkud vyrojilo obrovské množství obdivovatelů snažících se mě zahnat pod jmelí. Vyletím jako dělová koule z učebny, abych se vrátila do společenské místnosti.
°°°
"To nemá obdoby, ještě že zítra se jede domů. jinak bych tady nedokázala vydržet," postěžuji si Belle, zatímco se chystáme ke Křiklanovi.
"No jo, když se o nějakou holku porvou dva kluci a jedním z nich je můj bratránek, musíš počítat s tím, že se z tebe stane celebrita. Máš štěstí, že většina lidí to prodrbe přes prázdniny, a pak bude klid."
"Kéž by," vzdychnu si, "tak co, jdeme?"
"Jestli jsi hotová, Ciss, jdeš už?"
"Jo, jasně," vystrčí blonďatou hlavu z koupelny.
Vejdeme do Křiklanova kabinetu současně. Cissa se okamžitě odpojí najít Luciuse, Bella ji po chvíli následuje. Osiřím. Dojdu si tedy nalít něco k pití. Vedle mě se zjeví sestra. Jen se mihne a okamžitě zmizí na druhé straně sálu. Nechápavě se za ní ohlédnu. Jakmile se však kolem prožene Potter, pochopím. Moje drahé dvojče se prostě nedokáže rozejít s někým, když jí vadí.
Dopiji pohár punče a přijmu Luciusovu výzvu k tanci. Na tomhle večírku se pořádně zrelaxuji před odjezdem na prázdniny. Doma budu mít možná chvíli klid, ale potom se objeví stovky příbuzných, o nichž jsem ani netušila, že je máme. Zatančím si ještě s několika dalšími zmijozelskými a vrátím se do společenské místnosti.
Posadím se do oblíbeného křesla u krbu. Natáhnu ruce k ohni. "Nejsi na večírku?" vynoří se ze stínu postava Severuse.
"Nechci tam zůstávat, za celý den jsem si užila popularity jako nikdy. Teď bych měla ráda klid," usměju se, "ještě jsem ti ani nepoděkovala, že ses mě zastal."
"Nemusíš mi děkovat, nemohl jsem ho nechat bezdůvodně tě urážet."
"Neměl tě do toho tahat, to bylo jen mezi mnou a jím. Nedokáže překousnout, že si nějaká holka může dovolit ho odmítnout."
"Proč by měl? Vždyť ho chtějí všechny. A teď, když Potter chodí s tvojí sestrou, myslí si, že je pro něj snazší, dostat se k tobě."
"Myslí si o sobě příliš," odpovím tiše, na jazyku mě pálí ještě jedna otázka. Váhám, jestli se mám či nemám zeptat. Moje zvědavost však nakonec zvítězí, takže zašeptám: "Tehdy, když jsi na něj použil nějaké vlastní kouzlo, proč jste bojovali?"
"Viděla jsi nás?" svěsí hlavu.
"To já mu pomohla," přiznám se, "proč jsi to udělal?"
"Neříkej, že nevíš." Mlčím, zvednu se a přiblížím se k němu. Ani nevím jak, ale najednou ho obejmu a políbím. Překvapeně se odtáhne: "Já tě nenutím tohle dělat."
Zahledím se mu do očí: "Já to chci udělat. Nikdy jsem nic nedělala z donucení. Nech mě jednou jednat tak, jak to cítím." Víc nenamítá a naše rty se opět spojí.
Když konečně po půl hodině odcházím do ložnice, s úsměvem na rtech si uvědomím, že mám další dobrý důvod, proč se do Bradavic po vánočních prázdninách těšit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dinanka Dinanka | Web | 26. prosince 2007 v 22:28 | Reagovat

awoj nechces spriatelit???

2 misa misa | Web | 26. prosince 2007 v 22:28 | Reagovat

na mym blogu je soutez o nej blog tak se prihlasujte do silvestra

3 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 27. prosince 2007 v 10:32 | Reagovat

páni, tak tohle bylo úžasné. :o)

jmelí rašící všude možně mě opravdu pobavilo. :D a ten konec, hmmm :love: severus je prostě zlatko :D

4 Lůca Lůca | Web | 27. prosince 2007 v 11:07 | Reagovat

aaaaaaaaaaaaaaaa opět úžasná kapitola! Jsem ráda, že jsi jí konečně napsala....jen tak dál...moc se ti povedla...a honem další

5 Anduel Anduel | Web | 27. prosince 2007 v 12:09 | Reagovat

tak to bylo dokonalý!!! moooc se ti povedla!  já tohle zbožňuju no nic:)

jo jsedm ti zapomněla říct, že tě mám ve spřátelených...A PŘIDEJ CO NEJDŘÍV DALŠÍ KAPČU! prosím:)

6 Kaitlin Kaitlin | Web | 27. prosince 2007 v 12:18 | Reagovat

téééda, moc krásná kapitolka..to teda bude Siirus čumět, co?? No, ještě jsem zvědavá, jak si to ta její sestřička vyřeší s Jamesem..=D

7 Will Will | Web | 27. prosince 2007 v 13:15 | Reagovat

Bylo to hezký, jsem zvědavá na pokráčko. Budu na tebe zlá a nepřipojím se k ostatním, fandím Siriusovi, ale ten asi nevyhraje. Teda si ne v nejbližší době :-))))

8 Polgara Polgara | Web | 27. prosince 2007 v 16:26 | Reagovat

Výborná kapitola, hlavně ten konec...

9 terri14™ terri14™ | Web | 27. prosince 2007 v 20:28 | Reagovat

4Will>> Taky fandim Siriovi... (nemám ráda u Siria Medekovské skloňování... ale u Severuse jo.. protože třeba "se Severem" je ujetý..) jo, jinak moc hezká kapča.... =o)))))

10 Ewilan Ewilan | Web | 27. prosince 2007 v 20:29 | Reagovat

naadherna kapitolka...opravdu moc povedena:-))ten severus v tvym podani se mi zacina libit cim dal tim vic:-))zlatisko. a navic te obdivuju. sevik je hrozne slozita osobnost a je tezky ho popisovat.klanim ti, jsi proste skvela. tahle povidka a tahle kapitolka:-))

uzasny!moc se ti povedla a pekne jsem se pobavila;-)

11 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 27. prosince 2007 v 23:47 | Reagovat

:) Nečekané... Ale Severusovi to přeju... :) Chci vidět, co bude dělat Sirius... :D Takže co nejdřív další kapitolku.. :)

12 Enervate Enervate | Web | 28. prosince 2007 v 0:39 | Reagovat

Ou júúúúúúúúújki, to byla bomba. Doufám, že zůstane se Sevíkem. :o)) Sem zvědavá na reakci ostatních. Moc hezky napsané. :o)

13 pantherka pantherka | Web | 29. prosince 2007 v 11:43 | Reagovat

tak tohle byla nádhera! Možná jsem si to trochu přála :p, ale netušila, že se to splní! Sice mám jindy radši Siriuse, ale v týhle kapitolovce nějak ne! Doufá, že jim to spolu vydrží :) Opravdu nádhera :)))

14 Merisa Merisa | Web | 29. prosince 2007 v 13:02 | Reagovat

Já zase fandím Siriusovi :D At se dá Sevík dohromady radši s Bellou :D

15 Žanet Žanet | E-mail | 29. prosince 2007 v 13:37 | Reagovat

tohle je jedna z nejlepších povídek,kterou sem kdy četla (a že jich nebylo málo) jen tak dál =) ale doufam že zvítězí Sirius, i když Seva v tvým podání sem si taky oblíbila :D už se nemůžu dočkat další kapitolky

16 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 30. prosince 2007 v 10:34 | Reagovat

téda to bylo fakt dobrý!!!! ale chudák Sirius

17 Peggy Peggy | Web | 30. prosince 2007 v 22:26 | Reagovat

supeeeeeeeer!!! teda, ten konec mě docela překvapil... takže jsem o to víc zvědavá na další kapitolu!!! =)))

18 wisty wisty | E-mail | Web | 30. prosince 2007 v 23:32 | Reagovat

jej, fakt hezký, tak rychle další!!!

19 carol carol | E-mail | Web | 1. ledna 2008 v 23:12 | Reagovat

Je to krásný a úžasný a celá tahle povídka se mi šíleně mooooooooc líbí:-)

20 alya alya | Web | 2. ledna 2008 v 14:54 | Reagovat

Rychlo ďaľšiu kapitolku. Bo už nevydržím čakať.

21 jasmine jasmine | Web | 2. ledna 2008 v 15:27 | Reagovat

teda, tohle jsem opravdu nečekala, ale je to skvělá povídka, rychle přidej další kapitolku...

22 haňula haňula | 5. ledna 2008 v 14:19 | Reagovat

super kapitola, už se těšim na další kapitolu

23 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 5. ledna 2008 v 16:43 | Reagovat

Bezvadný, už se strašně těším na další kapitolku:)

24 momo momo | 22. ledna 2008 v 20:42 | Reagovat

Markět, to že umíš psát dokazují už tvé slohy, ale tohle jsem opravdu přečetla jedním dechem, super a jen  tak dál, docela ti obdivuju, že stíháš ještě psát takhle dlouhý povídky k tomu co nám profesoři nakládají, mno nebudu se rozepisovat, prostě skvělé a jen tak dál, teď by měl být relativně klid =o)

25 passia passia | E-mail | Web | 7. dubna 2008 v 19:03 | Reagovat

so snapeom aaaaa

26 MarryT MarryT | Web | 1. června 2008 v 22:13 | Reagovat

Hééééééééééj tak to je fakt humáč... Sevi do toho! Severus do toho!! Mno, ještě že je neviděl Siri asi by ho klepla pepka ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama