6. kapitola

27. října 2007 v 16:41 | C.ind.ere.lla |  Na ostří nože
Vím, že jsem novou kapitolku slíbila už ve čtvrtek, jenže jsem vůbec neměla čas. Prázdniny si užívám nad úkoly, takže jsem ráda, že jsem našla chvilku, abych vám sem dala šestou kapču teď. Sedmá zatím vzniká na papíře a pokud budete řádně komentovat, přibude ve středu. Tak pěkné počtení a napište zase aspoň 10 komentíků.

Takových schodů. Proč musí být nebelvírská společenská místnost zrovna v nejvyšší věži hradu, vztekám se v duchu. Při představě, že tudy budu chodit denně celých čtrnáct dní, se otřepu.
Konečně stojím před obrazem tlusté stařeny v růžovém chránícím vchod. Ježiš, to je strašná barva, proletí mi hlavou. Růžovou upřímně nesnáším. Další důvod, proč se zbláznit.
Nahlásím heslo a portrét se vyklopí. K mým uším okamžitě dolehne zvuk hádky. Evansová a Potter už jsou zase v sobě. No to je přivítání. S povzdechem vejdu do místnosti. Okamžitě si všimnu, že situace bude nejspíš vážnější, než jsem si myslela. Ti dva totiž stojí naproti sobě a míří si hůlkami na obličej. Využiji toho, že jsou zaměstnáni sami sebou a neverbálním Expeliarmus je odzbrojím. Oba se okamžitě otočí. Stojím ve stínu, takže si mě nemohou všimnout. Díky tomu se jen zmateně rozhlížejí, kam se poděly jejich zbraně.
"Hej, Pottere, tohle není vtipný. Hned mi tu hůlku vrať," vzteká se Lily.
"A jak asi? Já ty hůlky nemám," krčí brýlatý chlapec rameny.
"Co myslíš slovem hůlky? Že svoji taky nemáš?" nechápavě zvedne Lil obočí.
"Zjevně," ušklíbne se Potter.
Usoudím, že je nejlepší čas vylézt. Objevím se na scéně s hůlkami těch dvou v ruce.
"Alex!" vykřiknou jednohlasně.
"Mohli byste mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat?" zkoumavě se ne ně zahledím.
"Ale, to nic. Jen taková menší slovní přestřelka," snaží se z toho vykroutit Potter a sápe se po hůlce. Instinktivně uhnu rukou. Dále propaluju Lily i jeho pohledem. "Tak slovní přestřelka. Hmm, při té se přeci běžně používají hůlky, že?"
"Já jí nechtěla vytáhnout, on si začal," brání se zrzka.
"To jistě Evansová. Ještě řekni, že jsi mě k tomu nevyprovokovala," šklebí se Potter provokativně.
"Já tu nebudu řešit, kdo s čím začal. Každopádně," znovu uhnu před Jamesovou chmatáckou rukou, "vám hůlky nevrátím, dokud neusoudím, že na sebe nehodláte zaútočit."
"Dobře, slibuju, že nechám Evansovou na pokoji. A teď sem naval tu hůlku," natahuje se pro svůj majetek.
Rozesměju se: "Bezva Jamesi, tohle skutečně svědčí o naprostém klidu."
"A mně bys ji vrátila, prosím?" upře na mě Lil nadějně svá smaragdová kukadla.
"Momentíček, musím si to rozmyslet. Ne!"
"Cože," vyletí okamžitě jako čertík z krabičky, "a to proč, jako?"
"Tak za prvé. Nemám pocit, že byste se nacházeli ve stavu takového klidu, abyste po sobě neskočili, sotva zmizím, za druhé jsou vaše hůlky pojistkou, že bude klid a za třetí, je sobota, takže je stejně k ničemu nepotřebujete."
"A co úkoly?" zuří James.
"Zítra je neděle. To je druhá polovina víkendu, pokud jsi to ještě nikdy neslyšel," ušklíbnu se.
"To není fér! V neděli se nedělá! Máš to v názvu."
"Kvůli někomu by těch nedělí mělo být sedm," odsekne Lily, přestože jí poznámka vůbec nabyla adresována.
"Byla jsi tázána, Evansová?" zvedne Potter obočí. Zrzka jen protočí oči, hodí po mně pohledem, že se s ním vůbec bavíš, a zmizí v tvoru za portrétem. Sleduju ji, než se obraz znovu přiklopí. Pak sebou praštím do křesla.
"Tohle nebylo nejchytřejší, Jamesi," otočím se k Potterovi.
"Cos myslela?"
"Tímhle si Lil nezískáš," upřesním svou poznámku. Bože je tohle skutečně jeden z nejlepších kouzelníků v ročníku? Vždyť jeho neurony si neporadí ani s jednoduchou otázkou, jak se chovat k dívce.
"Taky bys mi mohla pomoct, místo svých chytrých poznámek," odsekne podrážděně.
"A kdo říká, že ti nepomůžu?"
"To myslíš vážně?"
Obrátím oči v sloup: "Jo, a nechtěj, ať si to rozmyslím. Lily je typ holky, který si myslí, že může o všem rozhodovat. Nemůžeš ji nutit, aby dělala něco proti svojí vůli."
"Říkáš to pěkně. Jenže tyhle řečičky mi moc nepomůžou," svalí se James do vedlejšího křesla.
"Prostě ji budeš muset trochu popostrčit, aby si uvědomila, že tě miluje."
"A jak to mám podle tebe udělat?"
Kriste, má to vůbec mozek? Už mi začínají docházet nervy. "Víš Jamesi. na krku ti stojí taková kulatá věc, které se říká hlava. A v té by měl být uložen mozek. TAK HO ZAČNI POUŽÍVAT!"
"Vždyť už myslím, myslím. Neřvi."
"To by bylo nejspíš na dlouho," usměju se, "tak to zkrátíme. Přinuť ji, aby začal žárlit."
James se zakucká: "Mám si najít holku?"
"Výborně, už se ti začíná rozsvěcet."
"A kde mám tak narychlo nějakou sbalit?"
"Není přespříští týden večírek u Křiklana?"
"Takže na něj někoho pozvu, jasně. Půjdeš tam se mnou?"
"Bereš to nějak hopem. Ale dobře, půjdu s tebou."
"Dík, jsi kamarádka," políbí mě na tvář.
"Zas tolik jsem toho neudělala," bráním se. Je nejvyšší čas zmizet. Do plánu žárlivost líbání sice patří, ale všeho do času. Z téhle části zrovna nadšená nejsem, jenže provézt se musí. A když to všechno zvážím, pořád je lepší líbat se s Pottrem než s Blackem.
Zvednu se z křesla: "Zajdu ještě do knihovny."
"Dobře. Na večeři se uvidíme," kývne James.
Víc není nutné říkat. projdu portrétem a zmizím ne schodišti. Chvíli bloumám liduprázdnými chodbami. Večeře začíná za hodinu, takže většina studentů je ještě v Prasinkách.
Přecházení po chodbě mě bohužel nemůže zabavit. Vrátím se tedy k původnímu úmyslu navštívit knihovnu. Když nic jiného, aspoň si něco přečtu. Sestřička je tak pečlivá, že už má všechny úkoly hotové. No, ty moje na ni čekají. Z toho mám škodolibou radost.
Co nejtišeji procházím mezi regály. Knihovnice nesnáší řev v knihovně. Stejně tak jídlo a pití nad knihou. Dokonce ani listování v ní. Vždy je bezpečnější vyhnout se jí. Její nevraživost k jakémukoliv nešetrnému zacházení s knihou (respektive k zacházení s knihou vůbec) vyhání studenty z knihovny. Už tady skoro nikdo nestuduje, jen se půjčují knihy.
Po vzoru ostatních vyhmátnu z regálu jakýsi svazek a vypravím se s ním ven. Na dobu zbývající do večeře se mám čím zabavit. Otázkou zůstává, kdy, Jako Zmijozelčka bych zalezla do výklenku vedle učebny lektvarů. Bohužel jako Nebelvířanka tam nemám přístup. Lucius je háklivý na jakékoliv překročení jeho území někým mimo kolej.
S knihou v ruce se tedy vracím směrem k Nebelvírské věži. Dovnitř se však nechystám. Další srážka s Potterem je nad mé síly. Dost na tom, že se setkáme u večeře. A navíc Představa té tlušťošky navlečené v růžových šatech je víc než strašná. Posadím se tedy na schody, knihu položím na klín a zaberu se do děje.
"Copak to čteš?" ozve se znenadání za mnou.
Trhnu sebou leknutím. Stojí za mnou dívka s delšími hnědými vlasy. Patrně některá z Alexiných kamarádek. Jenže která? Sestřička se nějak pozapomněla zmínit, jak vypadají. No nic. Tahle situace se sama nevyřeší a čím dřív zjistím, s kým mám tu čest, tím líp. Hlavně nenápadně.
"Teda ty chodíš jako duch," s úsměvem se k dívce otočím.
"To ti pěkně děkuju," rozesměje se, "jdeš na večeři?"
"Jo, jasně. Kolik je?"
"Skoro šest. Máme nejvyšší čas."
"Tak jdeme," zvednu se a seskakuji ze schodů- Dívka mě následuje. Počkám na ni pod schodištěm.
"Kde jsou holky?" otočím se ke své společnici při cestě dlouhou chodbou vedoucí do Vstupní síně.
"Alice a Susan se ještě nevrátily z Prasinek a Lily přechází okolo jezera. Ale myslím, že je potkáme na večeři."
Usměju se. Takže teď mluvím s Nikol. Při večeři musím zjistit, která z mých "kamarádek" je Alice a která Susan.
°°°
"Jak se má Sam?" zajímá se pohotově Black, sotva se posadím.
"Dobře," odpovím mu a natáhnu se pro brambory.
"Víc mi neřekneš?" dotírá dál.
"A co bys chtěl slyšet?" přidávám si na talíř k bramborům porci kotlet.
"Třeba co říkala o mně."
"Asi tě zklamu, neříkala totiž vůbec nic."
"Tak to se jí budu muset nějak připomenout."
"Co hodláš dělat?"
"Pozvat ji ke Křiklanovi, co jiného."
"Nepůjde s tebou."
"Nepodceňuj kouzlo mojí osobnosti."
"A ty se nepřeceňuj. Nikdy s tebou nikam nešla. Kdy bereš jistotu, že půjde teď?"
"Tak se mnou pojď ty, ať má vztek, že s ní nechci."
"Už jsem zadaná, smůla?" snažím se nevyprsknout smíchy. Jestli si Black vážně myslí, že budu nešťastná, když mě přestane uhánět, dost se plete. Konečně bych měla klid, v který doufám od pátého ročníku.
"A kdo tě pozval?"
Na tuhle otázku už nestačím odpovědět. Vyruší nás totiž příchod holek.
"Potter tu není?" otočí se na mě okamžitě Lily.
"Jak vidíš."
"No sláva. Dáš mi už hůlku?"
"Dočkáš se."
"Jakou hůlku?" zajímá se Nika pohotově.
"Ale," Lily mávne rukou, "málem jsem zabila Pottera, tak mě o ni Alex připravila."
"A Potterovi ji nechala, jo?" zvedne obočí černovláska vedle ní.
"Ne Sue, moje hůlka taky plně leží pod ochranou Alex."
Rozesměju se: "Ahoj Jamesi. Nemusíš se bát. Hůlkám se u mě nic nestane. Dostanete je po večeři."
Tím je debata zakončena. Potter se posadí naproti mě a hned začne rozebírat s Blackem famfrpál. Plně se tedy věnuju Lily a zbylým třem dívkám.
°°°
Spěchám na místo schůzky. Doufám, že se dnešek do domluvy o předávání informací spadá. Abych nechodila zbytečně. Mám však štěstí. Alex už na mě čeká.
"Tak jak dopadlo těch prvních několik hodin?"
"Celkem dobře. Zatím nikdo nic netuší," posadím se na zem.
"U mě je to stejně. Dnešek asi nebude bohatý na informace, co?"
"Taky si myslím. Co by se dalo říct o třech hodinách?"
"Jo, máš pravdu. Tak se měj a zítra čekám dopis."
Zamávám a zmizím v ohybu chodby. Do věže se loudám. Není kam spěchat. Tady není Lucius, který by pečlivě sledoval, který člen party se kdy vrátil a kde byl. Vlastně jsem plně svou paní. Až příliš svobodná, zdá se mi.
Projdu otvorem a rovnou zamířím do ložnice. Jdu si však najít jen něco na čtení. Spát nepůjdu. Navíc je příjemnější sedět obklopená lidmi u krbu, než sama na posteli. Chmátnu pod polštář. Tak se podíváme, co si tady sestřička schovává. Se zájmem se zadívám na obálku knihy, kterou vylovím. Angelika. To jsou romány z máminy knihovny. Takže mě čekají slaďáčky. Chudáček Alex. Moje četba je poněkud drsnější. Zkousnu si ret, abych nevyprskla nahlas při představě Alex nad mojí oblíbenou literaturou. Knížku vezmu do ruky a sejdu zpět do společenky.
"Kdes to vzala? Nevěděla jsem, že školní knihovna tohle nabízí," luští Susan obálku knihy.
"Nenabízí," odtuším, "to mi poslala máma."
"Tak to jste jedni z mála čarodějů, kteří čtou mudlovskou literaturu," přidá se Nikol.
"Radši neřeším co naši čtou. Ale uznej, že listovat věčně brožurkama plnýma kouzel se nedá."
"To je fakt," připustí Sue a já mám konečně klid.
Začtu se a musím připustit, že mě to začíná bavit. Najednou se odněkud vynoří James a dožaduje se hůlky: "Říkala jsi po večeři. Je skoro deset, tak už tu hůlku naval."
"No jo, ty otravo," vsunu ruku do kapsy hábitu a podám hůlku jejímu majiteli.
"Díky." Vypadá to, že by James chtěl zahájit konverzaci. Jenže já na to nemám náladu. Když už jsem se začetla, hodlám pokračovat. Raději se tedy zvednu a odejdu do ložnice.
Posadím se na postel, záda si podepřu polštářem a hodlám pokračovat v četbě. Jenže co čert nechce do ložnice vletí Lily.
"Ty dveře ti nic neudělaly," prohodím, když hlasitě třísknou.
"Promiň, jsem jen vytočená."
"Ale, povídej, to mě zajímá."
"Radši to neřeš," s těmi slovy začne přecházet po místnosti. Snažím se soustředit na knihu, ale moje snahy vycházejí naprázdno. Zvednu tedy hlavu od četba: "nemohla bys toho nechat? Motá se mi z tebe hlava."
"Uklidňuje mě to," zastaví se, "ten Potter je strašný. Je tak arogantní a namyšlený a ..."
"A líbí se ti," dokončím větu za ní.
"Jo, to taky," přikývne bezmyšlenkovitě. Pak ji ale nejspíš dojde, co pávě řekla, protože vyvalí oči: "Cože?"
"To jsi tak sklerotická, že si nepamatuješ, co říkáš?"
"Co říkám si pamatuju naprosto skvěle, ale Potter se mi nelíbí, ani trochu, rozhodně ne."
"Když myslíš," podám jí její hůlku
Snaží se to popřít tak vehementně, že nepochybuji o opaku. Přesto se s ní nepřu a s úsměvem se znovu ponořím do dobrodružství mladé hraběnky. Kdo by si pomyslel, že zrovna já budu jednou dělat Evansové a Potterovi dohazovačku?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peggy Peggy | Web | 27. října 2007 v 17:09 | Reagovat

jé, super, další kapitola=)

je to skvělý... Sam si zatím vede dobře... no a to s tím Jamesem bude zajímavý =) A už se těším na další kapitolku :D

2 Enervate Enervate | E-mail | Web | 27. října 2007 v 17:51 | Reagovat

Skvělý :) těším se na to, co bude následovat :)

3 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 27. října 2007 v 19:23 | Reagovat

juj, skvělé :o) che che, taková výměna není na škodu :D

4 pantherka pantherka | E-mail | Web | 27. října 2007 v 19:31 | Reagovat

pěkně to pokračuje! Moc povedená kapitolka :o) Docela mě pobavilo to Lilyino přeřeknutí :D

5 Will Will | Web | 27. října 2007 v 21:14 | Reagovat

Moc hezký. už se těším na pkráčko. Jenom doufám, že pravá Alex nebude muset jít se Siriem na křikův večírek. Moc se těším na pkráčko

6 Čuky Baby Čuky Baby | E-mail | Web | 28. října 2007 v 7:53 | Reagovat

Krásný. Úžasná výměna. Těším se na další kapitolku.

7 Stania Stania | Web | 29. října 2007 v 16:19 | Reagovat

jasně že spřátelím a ráda :o)

8 Miky Miky | 30. října 2007 v 17:52 | Reagovat

To je božský!!!!

9 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 11. prosince 2007 v 19:42 | Reagovat

Ahoj, suprová povídka:) jasně, že chci spřátelit:)

10 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 12. prosince 2007 v 21:47 | Reagovat

:D !!! no, zatím se jim výměna daří.. :)

11 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 16. prosince 2007 v 21:13 | Reagovat

supr kapča , jdu dál!!!!

12 Merisa Merisa | Web | 27. prosince 2007 v 23:12 | Reagovat

Skvělá kapitolka, začíná se to zajímavě rozjíždět ;D

13 MarryT MarryT | Web | 1. června 2008 v 21:38 | Reagovat

Páni je to pro mě tak divné, že zrovna ona je ve Zmijozelu... ale Brumbál jednou řekl, že i klobouk se může splést..... příkladem toho je Petr Petigrew a svým způsobem i Sevík ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama