5. kapitola

21. října 2007 v 20:19 | C.ind.ere.lla |  Na ostří nože
Tak mám tu další kapitolu. Sice jsem říkala 10 komentářů, ale osm mi zatím stačí, tak ať máte přes týden co číst. Ještě vás chci upozornit, že tahle kapča je jen takový úvod do dalšího dění, takže se v ní nic moc neděje. Ale snad se bude líbit.
P.S.: A nezapomeňte komentovat ani teď. Limit 10 komentářů snad není tak moc, tak mi je dopřejte.

"Ne, ne, ne, a ještě jednou ne!" zuřivě gestikuluje Alex.
"A můžeš mi prozradit alespoň jeden rozumný důvod, proč?" kouknu na ni.
Sedím na velkém kameni a hledím na sestru. Jsme v Prasinkách, u Chroptící chýše. Bylo naprosto nutné najít nějaké klidné místo, kdy by nás nikdo nehledal. Vzhledem k tomu, co tady chci probírat. Alex se přiblíží a posadí se na zem naproti mně: "Jak tě něco takového mohlo napadnout?"
Usměju se: "Znáš mě, dokážu přijít na úplné šílenosti. Ale k tomuhle nápadu mě přivedl Potter."
Sestra nechápavě zvedne obočí. Nemám jinou možnost, než jí převyprávět příhodu z 1. září.
"Srazila jsem se s ním ve vlaku. Myslel si, že jsi to ty, tak jsem ho přitom nechala."
"Ty jsi pěkná potvůrka," zasměje se Alex, "jak si někdo může myslet, že bychom byly stejné?"
"nech mě chvíli přemýšlet. Nevypadáme stejně? Ne? No, mě se zdá, že si jsme hodně podobné."
"Vzhledově snad. Ale posuď naše chování."
"Zahraju tě bezvadně, spolehni se. A nebojím se, že ty bysto nezvládla."
"Sázíš na to, že naši spolužáci jsou tupci."
Ušklíbnu se: "Tak to těžko. Někteří se mi zdají až nadprůměrně inteligentní."
"Tím myslíš své nebo mé spolužáky?"
"Vyber si! Tak co, jdeš do toho?"
Alex zjevně váhá. Je sice pro každou špatnost, ale tohle je na ní moc. Přesto kývne: "Tak dobře sestřičko. Když pro nic jiného, alespoň za tu legraci to stojí."
Usměju se na ni. Když jsem zvládla fázi jedena - totiž přesvědčit Alex o skvělosti svého nápadu, zbývá dořešit podrobnosti. To však není tak závažný problém, takže se dá vyřešit v teplíčku. Zmrzlá jsem už dost a věřím, že Alex také není nejtepleji.
"Pojď Alex, zajdeme ke Třem košťatům, tam probereme zbytek," popadnu sestru za ruku a táhnu ji do městečka. Na náměstí okamžitě zapadneme mezi dav. Je neuvěřitelné, jak se klidné, neustále prázdné Prasinky mohou zaplnit studenty. Všude se ozývají hlasy a smích. nejvíc je slyšet nejmladší návštěvníky, kteří si vše zvědavě prohlížejí. S úsměvem si připamatuji svoji první návštěvu vesnice. taky jsem se na vše pátravě dívala, aby mi nic neuniklo.
Vejdu do hostince a konečně Alex pustím. S úsměvem odbydu nějaké šesťáky nabízející nám místo u svého stolu a jdu najít nějaké židle. Všechny stoly jsou však obsazené., takže vezmeme za vděk barovými stoličkami v rohu místnosti. Hospodský před nás okamžitě postaví máslový ležák. S chutí se napiju a pustím se do vysvětlování plánu: "Když jsme se dohodly na té výměně, tak si ji upřesníme. Pro začátek se vyměníme na 14 dní. Ode dneška do konce října."
"Nezdá se ti 14 dnů jako hodně dlouhá doba?" upije Alex ze své lahve.
"Právě naopak. Ale 14 dní je celkem ideální. Takž bys mě mohla seznámit s poměry v Nebelvíru."
"To jistě," ušklíbne se sestra, "jen začni se Zmijozelem."
"Smůle drahoušku, mladší má přednost."
"A to odkdy? Vždycky se to tvrdilo naopak," oponujeme mi Alex.
"Zbytečně to protahujeme. Začni."
Jenže sestřička se nehodlá jen tak vzdát: "Těch mizernejch pět minut mi pořád předhazuješ, ale já tohle neberu."
"No tak fajn," pokrčím rameny, "moudřejší ustoupí. Tak začneme."
"Doufám, že jsi touhle větou nemyslela to, co si myslím, že jsi myslela?"
"Jak můžeš vědět jestli tím myslím to, co si myslíš, že si myslím?"
"Já si jen myslím, že ty si myslíš, že si myslím, že nevím, co si myslíš."
"No, já nevím Alex, co si myslíš, ale myslím si, že si nemyslíš, že si myslíš, že myslíš na to, na co myslím."
"Já už ani nevím, na vo myslím, a ty mi cpeš, že myslím na to, na co myslíš, že nemyslím, ale rozhodně ti můžu říct, že myslím na to, na co si nemyslíš, že myslím."
Nevím, jak by tahle debata dopadla, kdyby se před námi neobjevil hospodský s novými lahvemi máslového ležáku. Jakmile zmizí, otočím se k Alex: "Tak kde jsme to přestaly?"
"Byly jsme někde u myslím, že si myslíš, ale to je fuk. Tak přejděme k vysvětlení situace."
"Hodláš začít? Tak do toho."
"Fajn. Co chceš vědět?"
"Všechno, co budu pro každodenní život v Nebelvíru potřebovat."
"Jo. V ložnici nás je 5. Jsem to já, Lily, Alice, Susan a Nikol. První bývá vzhůru Alice, všechny ostatní budí v půl osmé. V osm se odchází na snídani. V půl deváté nebo ve tři čtvrtě na devět se vracíme na kolej. Odsud se rozcházíme na hodiny. Všechny předměty mám společně s Alicí a Nikol, tak choď všude s nimi. Po vyučování se vracím do společenky. Tam se obvykle scházím s holkama a děláme úkoly."
"Cože?" skočím jí do řeči, "ty děláš úkoly ve čtyři odpoledne?"
"No, jo. To snad vadí?"
"To si piš. Koukám, že se dostanu do party šprtů. No to mám vážně radost."
"V kolik píšete úkoly vy?"
"Tak v sedm, osm, devět večer. Někdy až druhý, třetí den."
"Tak to se ve tvojí partě zblázním," povzdychne si sestra, "dobře, začni o chodu vaší koleje."
"Super! V ložnici jsem jen tři."
"Nějakej luxus, nezdá se ti?" ušklíbne se Alex.
"Vytoužené a potřebné soukromí," namítnu tóne doporučujícím mlčení.
"Vždyť už nic neříkám, pokračuju," pobídne mě sestra.
"No proto. Bydlím s Bell a Ciss."
"Sestry Blackovy? To tedy musí být soužití."
"Jsou to moje kamarádky. A mlč už kruci, já tě taky nepřerušovala."
"To jistě," ušklíbne se, ale při mém pohledu raději zmlkne.
"Doufám, že můžu pokračovat. Vstávám v sedm. Pozor na Bellu. Je hodně škodolibá, takže se klidně může stát, že přijdeš o peřinu, polštář nebo kus oblečení. Nemá ráda, když jí někdo odmlouvá. Na snídani se vychází v půl osmé, přičemž se k nám ve společence připojují kluci. U snídaně probíhá vždy debata o minulém dni. Řeší se nejžhavější novinky a klepy. Tím pádem zabírá skoro hodinu. Do společenské místnosti je návrat okolo půl deváté. Každou hodinu mám s někým jiným, dám ti rozvrh.
Po návratu z vyučování se většinou řeší problémy se spolužáky a profesory. Taky školní tresty. V šest se chodí na večeři. Ta zabírá půl hodiny. Po ní je hlavním cílem knihovna."
"Děláte si úkoly v knihovně?"
"To ne, jen si z ní bereme knihy potřebné pro úkoly. Pokud se pak k úkolům dostaneme, knížky položíš na stůl těsně vedle krbu. Odtud je odnesou skřítci. Pokud budeš knihu ještě potřebovat, vezmi si ji do ložnice."
"Tom rozumím. jak se chováte ke klukům?"
"Jsme jedna velká parta. Vůdčí postavení má Lucius. Na slovo poslouchat!" pohrozím jí stylem tytyty.
"Nezdá se ti to jako diktatura?
"Asi jsem si zvykla. nemusíš ho poslouchat na slovo, jen dodržovat pár jednoduchých pravidel. Když má dobrou náladu, můžeš ho klidně poškádlit, ale nepřeháněj to. A teď ty. Dopověz mi to, ne co ses ptala. A taky, co se děje po úkolech."
"Úkoly zabírají dlouhou dobu, takže se hned po nich jde na večeři, po ní ke krbu do společenky a povídat si o uplynulém dni. Těsně před odchodem do ložnice obvykle následuje hádka mezi Potterem a Lily."
"Potter a jeho povedení kamarádíčci! Jak se chováš k nim?"
"Povětšinou jako k přátelům, pokud se chovají nějak inteligentně."
"Pomóc! Já se nechci k Blackovi chovat mile a přátelsky. To prostě nejde. Kolik je vlastně hodin?"
Alex se koukne na hodinky: "Jsou čtyři pryč. Asi bychom měli začít s plánem výměna."
"OK"
Odejdeme na záchody, kdy se zamkneme a převlékneme. Make-up máme stejný, takže už jen prohodím své rozpuštěné vlasy za culík a Alex provede přesný opak. Takto upravené se vrátíme k baru, zaplatíme a vyjdeme z hospody.
Širokou silnicí míříme k hradu. Máme už jen trochu času na sdělení posledních podobností.
"Heslo k naší společenské místnosti je momentálně Dračí srdce," otočím se k sestře.
"U nás je to Dýňová paštička."
"Doufám, že se na kolej nebudu často vracet hladová," rozesměju se.
"Jsou i horší hesla," pokrčí Alex rameny, "a teď ještě jednu věc. Chci zůstat v obraze o dění v Nebelvíru, takže všechno sepíšeš a pošleš mi. Každý den od tebe chci dopis."
"Já od tebe budu vyžadovat totéž, ale nemůžeme posílat sovy. Luciusovi by bylo podezřelé, kdo mi každý den píše."
"Tak si souhrny vyměníme každý den v šest večer v přístěnku na košťata na konci východní chodby severního křídla hradu ve čtvrtém patře."
"Nechceš mi dát mapu?" utrousím.
"Tak fajn, jednodušeji. První dveře vpravo od učebny přeměňování."
"Tomuhle už rozumím. Tak platí."
Během zbývající čtvrt hodiny probereme málo důležité věci. Mluvíme jen aby řeč nestála. Než se neděju, stojíme na nádvoří.
"Tak hodně štěstí," obejmu sestru.
"I tobě."
Zamáváme si a vydáme se každá ke své nové společenské místnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Will Will | Web | 21. října 2007 v 21:17 | Reagovat

Ty jo hezky, jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet dál. Nejlepší bylo to myslím a myslíš a nemys.líš, znáš to. Jsem zvědavá na Siriuse a Sam, to bude asi horší

2 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 21. října 2007 v 21:38 | Reagovat

super, je to perfektní :o) heh, jsem zvědavá, jak jim to půjde - sžít se s jinou partou :D:D:D

3 Jane245 Jane245 | Web | 22. října 2007 v 14:38 | Reagovat

Jeeeeeeeeeeeeeej, to je uzasne, tesim sa na dalsiu kapitolku, bude velmi zaujimava :D

4 Peggy Peggy | Web | 22. října 2007 v 18:32 | Reagovat

to je fakt supeeer, je to úžasnej nápad...=) Jsem zvědavá, jak to dopadne a jestli se podřeknou...:D A taky na Siriuse a Sam:D No prostě už se těším na další kapitolu=)

5 Denisa Denisa | 22. října 2007 v 18:50 | Reagovat

bezvadná povídka:-)

6 pantherka pantherka | Web | 22. října 2007 v 19:11 | Reagovat

tak to je super nápad, zkltla jsem tu povídku na jedno nadechnutí :D Je skvělá. Začíná jít do tuhýho :o) No nechám se překvapit, jak to bude pokračovat, doufám, že se to dozvím brzy :o)

7 Kaitlin Kaitlin | Web | 22. října 2007 v 23:01 | Reagovat

wow, tak to jsem teda zvědavá, jestli je prohlédnou nebo ne..=D jinak moc pěkná kapitola

8 Adrianne Adrianne | Web | 23. října 2007 v 16:58 | Reagovat

Páááni.... Kapči jsem si všimla až dneska, je moc povedená... fakt super nápad. Jsem zvědavá, jestli bude teď Sirius nabalovat Alex... Fakt suprový, nádhernej styl psaní, těším se na další kapitolku...

9 haňula haňula | 23. října 2007 v 17:15 | Reagovat

super kapitola a už se těšim jak to holkám pude při tý výměně to bude něco a píšeš fakt skvěle

10 Ewilan Ewilan | Web | 23. října 2007 v 19:09 | Reagovat

prekrasna kapitola!! zacina se to pekne rozjizdet, poradne jsem se do toho zarala, to ti povim:-)) zhtla jsem to hned:-)) zacina se to pekne rozjizdet a navic je to originalni napadik:-)) jee, a sirius jak byl uzasnej! z neho jsem fakt nemohla:-D skvelyyyyy

11 Enervate Enervate | E-mail | Web | 26. října 2007 v 12:07 | Reagovat

je to čím dál zajímavější a lepší:) super kapitola, těším se na další :)

12 Miky Miky | 30. října 2007 v 17:37 | Reagovat

Jee to je super. Chci vidět jak to dopadne:o)

13 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 30. října 2007 v 20:41 | Reagovat

Miky: jen nebuď zvědavá, však se to dozvíš

14 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 12. prosince 2007 v 21:37 | Reagovat

:D no, tak vydím, že jsem nebyla daleko od pravdy... :D Ale začíná se to rozjíždět...:)

15 terri14™ terri14™ | Web | 26. prosince 2007 v 19:44 | Reagovat

chuchu, tak tohle se mi líbí.. no jo, já jsem pro každou špatnost...

kdybych měla dvojče, byla by prdel xD

16 Merisa Merisa | Web | 27. prosince 2007 v 23:06 | Reagovat

Tohle je jedna z mála chvílí, kdy bych chtěla mít dvojče ;D

17 passia passia | E-mail | Web | 4. dubna 2008 v 18:24 | Reagovat

no to som zvedava

18 MarryT MarryT | Web | 1. června 2008 v 21:27 | Reagovat

Plán výměna začíná a já jsem zvědavá jak se to dál rozvine ;-) Aspoň mám přibližný přehled o tom jak jejich dny probíhají za normálních okolností. Jsem velice zvědavá jak budou probíhat nyní ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama