4. kapitola

14. října 2007 v 22:16 | C.ind.ere.lla |  Na ostří nože
Mám tu pro vás další kapitolku. Chvíli mi trvalo, než jsem se k ní dokopala. ale makonec je tady. Není obetovaná, tak prosím omluvte chyby a překlepy. Až budu mít čas, opravím ji.
P.S.: jestli pod ní neuvidím alesoň deset vašich komentářů, další nebude.

Týdny pomalu ubíhají. Září se převalí v říjen, který s sebou přinese lezavé podzimní počasí. Už není možné trávit tolik času venku, proto se většina studentů schází před krby svých společenských místností.
Hovím si na gauči, píšu pojednání na lektvary a diskutuju s Cissou, za občasného přispění Belly, o plánech na víkend. Dnes se na nástěnce objevil termín prvního letošního výletu do Prasinek. Má to být tato sobota, což je za 3 dny.
"Půjdeme tam všichni?" zvednu oči od pergamenu.
"Jestli někdo neschytá školní trest," odtuší Bella, "stejně by mě zajímalo, kde jsou kluci."
"Říkali něco o famfrpálu," odpovím.
Cissa se na mě překvapeně zadívá: "Cože? Dneska přeci trénuje Nebelvír."
"No právě," přikývnu.
Bella se rozesměje: "Tak to si o ten trest vázně koledujou. O co se vsadíme, že minimálně jeden znich bude nucen zůstat o víkendu na hradě?"
Než stačím cokoliv odpovědět ozve se za námi: "Holky?"
Všechny tři se automaticky otočíme po hlase. To má za následek nezadržitelný výbuch smíchu. Před námi stojí Severus a z brady mu raší chapadla. Bella spadne z křesla a svíjí se smíchy na zemi. Narcissa si právě hasí vlasy, které jí chytly od svíčky na stole a směje se stejně jako její sestra.
"Krucinál, nemůžete toho nechat?" rozčiluje se Snape a marně se pokouší najít nějaké kouzlo na odčarování chapadel.
"Promiň Seve," lapu po dechu mezi výbuchy smíchu, "ale asi ses neviděl."
"Ne, to skutečně ne. Nemůžete mi radši pomoct?"
Dál se svíjíme smíchy a Severus už toho má očividně dost.
"Aaa, to je strašně studený," odháním od sebe chapadlo, kterým mi otáčí hlavu. Tím zavdám holkám nový důvod ke smíchu.
"Nemůžete toho už nechat?"
"No jo, pořád," snažím se přemoct smích a chmátnu po hůlce, "ale už na mě nesahej, nebo ti to chapadlo utrhnu." Po téhle větě chytne Bellu další záchvat smíchu. Snažím se nevyprsknout s ní, takže radši rychle přemýšlím o vhodném protikouzlu. Vezmu si na pomoc i brožurku přeměňování. Sestry Blackovi se dál svíjejí smíchy a já od sebe odháním Severusova chapadla.
"Hlídej si ty chapadla, krucinál," vztekám se, což způsobuje další výbuchy smíchu u holek a baví se tím očividně také Severus. Konečně se mi podaří najít vhodné protikouzlo, mávnu hůlkou a chapadla jsou fuč.
"Díky, dobrá vílo," usměje se Sev.
"Nemáš zač, ale příště si ty chapadla líp hlídej, jinak ti pomáhat nebudu," upozorním ho a vrátím se k úkolu. Nevěnuji se mu však ani pět minut a do společenky se vřítí Lucius se svými kumpány v patách.
"Ten hajzl pitomej," soptí, vzteky bez sebe.
"Probůh co se stalo?" zvedne Ciss obočí.
"Co bys tak myslela?" ušklíbne se.
"Školní trest?" zvedne oči i Bella, "a dejme tomu zákaz Prasinek?"
"Bingo!"
"Black a Potter?" otočím se k Luciusovi i já.
"Teda vy dvě jste snad jasnovidky. To jste se naučily v hodinách?" založí ruce v bok.
"V životě jsem nedostala tak hloupý nápad, abych se přihlasila, na rozdíl od tebe," ušklíbnu se.
"Moje nápady nejsou nikdy hloupé," ohradí se dotčeně.
"Vážně?" propaluju ho pohledem.
"Vážně!"
"Promiň Luciusi, ale útočit na někoho pár dní před výletem do Prasinek JE hloupý nápad," namítne Ciss.
"Tomuhle se říká spiknutí!" začíná se Lucius pomalu rozčilovat.
"Ale no tak, nevztekej se, zkus promluvit s Křiklanem," zkousnu brk.
"Právě on mi dal trest."
"To už bude horší," připustím, "no, ale možná ho ještě nějak přesvědčíš, ať to zruší. V duchu se však raduji a doufám v opak. Pokud Lucius nebude smět do Prasinek, nepůjde ani Bella a pravděpodobně ani Cissa. Tím pádem bych měla možnost promluvit si s Alex mimo hrad. V případě, že se vypravím s partou, ztěží najdu možnost. Teď ještě promyslet, jak dát sestřičce vědět. Počkám do zítřka, jak se situace vyvine a pošlu jí sovu.
°°°
Probudím se do chladného rána. Tohle už není říjnové počasí. A to desátý měsíc teprve začal. Tímhle tempem v prosinci zmrzneme.
Jen s obrovským sebezapřením vylezu z vyhřáté postýlky. Vstávám nerada vždycky, ale když mrzne, chce se mi z peřin ještě míň. Jakmile však zjistím, že zmrznout by se mi mohlo povézt i teď, rychle hupsnu zpátky pod peřinu a posadím se tak, abych pod ní zůstala. Pak si k sobě začnu přivolávat jenotlivé kusy oblečení.
"Proč nevstaneš?" zvedne obočí Bella přecházející po místnosti.
"A zmrznu. To zrovna," ušklíbnu se. Bohužel, moje spolubydlící je neuvěřitelně škodolibá: "Accio peřina."
"Hej," ohradím se, "to není fér, vrať mi ji."
"To určitě," směje se Bell.
Teď už jsem bez ochrany před zimou, takže mi nezbývá než vstát a převléci se do hábitu. Bella se mi směje, ale jelikož nebezpečí, že zalezu do postele, již minulo, uráčí se mi peřinu vrátit. Ustelu tedy, posadím se na postel a začnu si pročesávat vlasy. Ciss na vedlejší posteli si líčí oči a Bella s útrpným výrazem přechází sem tam, pokukuje po hodinkách a pobízí nás ke spěchu.
Odložím hřeben na noční stolek a otočím se k ní: "To máš takový hlad, nebo se nemůžeš dočkat kluků, že tak vyvádíš?"
"To ne, mám lepší plány," olízne si spodní ret.
"Radši se nebudu ptát," zazubí se Ciss do zrcátka a začne s líčením druhého oka.
"Jen klid sestřičko, všechno se dozvíš včas. A POHNI UŽ, KRUCINÁL!" Druhou větu Bella zařve. Leknutím nadskočím na posteli a soudě podle toho, že Narcissa upustí zrcátko, nezůstala v klidu.
"Vážne musíš tak ječet?" otočí se zlostně na sestru.
"Nemusím, musím vás jen nějak dostat na snídani."
S povzdechem vstanu a zamířím ke dvěřím. Když to nejde v klidu, budeme muset poslechnout Bellu. Ta když se rozzlobí, není to s ní k vydržení.
Ve společenské místnosti se k nám připojí kluci. Na snídani tedy odcházíme společně.
Posadím se ke stolu a natáhnu se pro topinku.
"Jíš taky něco jinýho?" otočí se ke mně Lucius.
"Cože?" nechápavě mu vrátím pohled.
"No, pokaždý máš k snídani topinku s marmeládou. To není normální. Takhle stravovat se nedá."
Usměju se: "Nejspíš jsem jasným důkazem toho, že dá."
Na to jen zavrtí hlavou a posadí se mezi sestry Blackovi. Nehledě na jeho poznámku si na topinku namažu marmeládu. Zahájím konverzaci a ta se slušně rozjede. Za deset minut ji však přeruší přílet sov. Žádnou poštu nečekám, jelikož dopis od našich přišel včera, takže mě nanejvýš překvapí, když se těsně přede mnou posadí impozantní výr a natáhne ke mně nohu.
"Vy máte novou sovu?" podiví se Ciss.
Zavrtím hlavou: "Tohle není od rodičů, psali mi včera. Netuším, kdo to poslal." Odvážu zásilku z nastavené nožky. Sově nabídnu kousek slaaniny a začtu se do dopisu.
Asi bys se mnou nešla do Prasinek, že ne? S. B.
Cože, Black mě zve do Prasinek? Je to možný? A jeho sova čeká na odpověď. No dobře, tady ji máš.
"Nemáte někdo po ruce něco na psaní?" rozhlédnu se po svém okolí. Sev mi podá tužku. Vezmu si jí a na druhou stranu pergamenu načmárám:
Šikovnej. Sám si odpověděl. Tak proč se vůbec ptáš?
Znovu přivážu pergamen k soví nožce a ta okamžitě odletí.
"Kdo ti psal?" zajímá se okamžitě Bella.
"Nikdo."
"Ahá, takže ty odpovídáš nikomu," ušklíne se Lucius, "a co mu tak asi můžeš psát?"
"Prokažte mi laskavost, neptejte se kdo píše mně a komu píšu já. Já se taky nešťourám ve vaší poště."
"Když myslíš," pokrčí Bella rameny a pokračuje ve snídání.
Po jídle se společně odebereme do společenky pro učebnice. Z ní pak po skupinkách zamíříme na hodiny. Mám mít péči o kouzelné tvory, kde jsem s Bell.
"Bello, tak jdeš už?" netrpělivě podupávám před ložnicí.
"Jdi napřed," vynoří se ze dveří, "musím si ještě něco zařídit."
Pokrčím rameny a vydám se na hodinu sama. Sotva vyjdu z brány, všimnu si party nebelvírských. No nazdar, pomyslím si a snažím se jí vyhnout. Bohužel se mi to nepodaří, jelikož v ní je i moje sestra a ta mi neváhá zamávat. Tím bohužel upoutá Blackovu pozornost, začne se zajímat, koho zdraví a v okamžiku je u mě.
"Ahoj Allisnová. Proč se mnou nechceš jít do Prasinek?"
"A proč bych měla?"
"No, možná proto, že jsem chytrý, krásný a prostě neodolatelný."
Tahle poznámka mě rozesměje: "A taky skromný, není liž pravda?"
"No jistě," zazubí se.
"Výborně. Tím pádem bys už mohl vědět, proč s tebou nehodlám nikam jít."
"To mi vysvětli."
"Ztrácím s tebou čas," zrychlím krok. Naštěstí jsme kousek od výběhu, kde se konají hodiny. Tam se ke mně připojí Bella a já jsem vysvobozena ze spárů jejího bratrance.
"Co ti chtěl?"
"Radši se neptej. Kdes vlastně byla ty?"
"Promluvit si s Křiklanem."
"Aby klukům zrušil ten trest? A co ti řekl?"
"Že si mám hledět svýho, pokud se k nim nechci přidat. Jeden by si myslel, že jako kolejní profesor bude trochu tolerantní k výstřelkům jeho studentů."
"Kterej profesor je?" usměju se.
Náš rozhovor přeruší profesorka, jejíhož příchodu jsme si ani nevšimly: "Slečna Blacková a slečna Allisnová. Mohli byste laskavě dávat pozor? Nebo mi můžete říct, o čem celou dobu mluvím?"
Nenápadně mrknu na Alex, která ukáže na nejbližší strom. Dojde mi, co tím myslí, takže profesorce odpovím: "O kůrovcích, paní pofesorko." Svou odpovědí ji evidentně překvapím. Už si brousila drápky na zmijozelské body. Přestože mám chuť Bellu řádně vyzpovídat, raději mlčím a poslouchám výklad. Můžeme si promluvit odpoledne.
°°°
Po strmých schodech spěchám do sovince. Mám příliš málo času na to, abych se loudala. Ve věži k sobě přivolám svého puštíka a přivážu mu na nohu dopis.
"Komu píšeš?"
"Tobě ne," odseknu, dám sově mlsek a pustím ji. Sleduji jak vylétá z okna a míří k hradu. Všechno je zařízeno. Otočím se a zamířím ke schodišti. Jelikož však vchod na schody tarasí Black, musím tuto překážku nějak překonat.
"Dovolíš?"
"A co za to Allisnová?"
"Neříkej, že bys něco chtěl?"
Zableskne mu v očích. Tahle odpověď je pro něj výzvou. A pro jednou jsem ochotna udělat něco z toho, co nepochybně chce. Potřebuju se rychle dostat na kolej a hádka by mě zdržela na hodně dlouho. Potřebuju se vrátit, než si někdo všimne, že jsem zmizela.
"Můžu si říct, o co chci?" zahledí se mi Black do očí.
"To ano," zasměju se, "ale já si zase můžu vybrat, jestli ti to přání splním."
"Dobře, chci polibek."
Musím se sama pro sebe smát. Jak jen je předvídatelný. Ale když chce pusu, má ji mít. Přistoupím k němu a lehce ho políbím na ústa. Poté se otočím a zamířím po schodech dolů.
"Neřeklo se polibek?" chytí mě za ruku.
"Řekl jsi, jak má vypadat?" otočím se nazpět.
"Myslel jsem, že polibek je myšlen trochu jinak."
"Budeš se muset naučit myslet líp," vysmeknu se mu a zmizím na schodišti. Hradem se proženu jako vítr. Nečekám, že sova příjde hned, spíše k zítřejší snídani, ale i přes to, musím být na koleji co nejdříve. Luciusovi by se nelíbilo, kdybych se flákala po večerech mimo kolej. Dělá si na mě až přehnané nároky. Ale dobrá. Prozatím budu hodná.
Do místnosti se proplížím nezpozorována. Aspoň mám ten dojem, dokud mi do ucha nezašeptá Severus: "Tohle by se Luciusovi nelíbilo."
"Neřekneš mu to, že ne?" prosebně se na něj zahledím.
"Že jsi to ty," usměje se.
Posadím se do jednoho z křesel. Uvažuju o tom, že bych asi měla začít s úkoly. Ne, že by se mi chtělo. Do úkolů se totiž nechce nejspíš nikomu. Ozve se klepání na okno. Bella se zvedne a vpustí dovnitř moji sovu.
To si Alex tedy pospíšila, pomyslím si. Sundám pergamen z nastavené nožky, z kapsy vytáhnu pamlsek, který puštík okamžitě vyklobává z mojí ruky. "No jo ty nedočkavče, tady máš a leť." Sova zahouká a vyletí z okna.
Otevřu lístek. Stojí v něm pouhé: Ano.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adelay (Ewe) Adelay (Ewe) | Web | 15. října 2007 v 14:41 | Reagovat

jujky , ová kapitola... a já myslela že se nedočkám =D je to povedený, vážně a doufáj že na další nebudu muset čekat tak dlouho =))

2 Will Will | Web | 15. října 2007 v 17:11 | Reagovat

Moc hezký. A jestli budu čekat na kapitolu další měsíc, tak tě uškrtím a zamorduju do ma v posteli. No, ale já bych taky měla něco přidat, ale vůbec nesthám.

PS: pro všechny, my jsme sice ségry, ale já to nemůžu číst, až tady, takže si kdyžtak nemyslete, že píšu komentář jen tak, teď jsem to četla poprvý

3 Hayddé Hayddé | Web | 15. října 2007 v 18:56 | Reagovat

krásný,fakt.....a jo,to spřátelení s Nikou přijímáme..a honem s další!!

4 Adrianne Adrianne | Web | 16. října 2007 v 16:30 | Reagovat

Je to krásný... fakt se mi to moc líbilo :) A jak se ji snaží pozvat Sirius do Prasinek :) No super...Moc se mi líbí, jak popisuješ zmijozeláky. V tvé povídce to není tak, že by byli jako z kamene a že se umí jen pžetvařovat. Je to vážně nádherný... moc se těším na další kapču :) Snad bude brzy :D

5 Enervate Enervate | E-mail | Web | 19. října 2007 v 21:44 | Reagovat

tak tahle kapitolka je krásná :) Super byla ta srážka se Siriusem v sovinci:) těšim se na další :)

6 Kaitlin Kaitlin | Web | 20. října 2007 v 13:17 | Reagovat

bezvadná kapitolka..=D a celá povídka je moc hezká, jsem stráášně zvědavá, jak to bude pokračovat dál.

7 Jenny Jenny | Web | 20. října 2007 v 13:36 | Reagovat

To bylo skvělý, těším se na další kapču=)

8 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 20. října 2007 v 14:25 | Reagovat

skvělé :o) je to zkrátka perfektní. heh, teď mi nezbývá než čekat a těšit se na novou kapitolu :-)

9 Peggy Peggy | Web | 22. října 2007 v 18:19 | Reagovat

to je úžasný=)

10 Miky Miky | 30. října 2007 v 17:27 | Reagovat

Fajne:o) Ne, jako fakt moc pěkná kapča.

11 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 12. prosince 2007 v 21:29 | Reagovat

paráda... máš to fajnové... ;o)

12 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 16. prosince 2007 v 20:13 | Reagovat

supr , je to dobře napsný a i ten děj je good!!!!

13 Merisa Merisa | Web | 27. prosince 2007 v 23:01 | Reagovat

Ach já zbožnuju povídky se Siriusem ;-)))

14 passia passia | E-mail | Web | 4. dubna 2008 v 18:15 | Reagovat

zatial sa mi to paci

15 MarryT MarryT | Web | 1. června 2008 v 21:19 | Reagovat

Pěkná kapča.... a to jak mu dala pusu bylo super!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama