2. kapitola DSM

25. října 2007 v 23:08 | Will |  Druhá strana mince
Hip hip hurá, provolávejte sláva, konečně jsem vám sem vložila druhou kapču k povídce. Měla jsem ji napsanou už dýl, ale nestíhala jsem to vložit. Plánuju sem dát dolls k povídce, tak se těšte. Když budete komentovat, třetí kpača přibyde rychlejc snad :-))) Takže nemusím připomínat, že asoň 7 komentů. Jinak nedostanete nic. Tak ten proslov by moh skončit, přeji pěkné počteníčko

Ráno jsem se proudila brzo
"Dneska se stěhuju ne ne ne ne ne ne."
Pomalu jsem vstala a začala jsem se oblíkat. Nalíčila jsem se a učesala.
V kuchyni už seděli rodiče.
"Jak pak ses vyspala" zeptal se mě hned taťka
"No úžasně" řekla jsem až ošklivě tátovi

Zvláštní dneska můj tón přehlíží, jindy by to byl proslov na půlhodiny

"Mami, a jak se vlastně k Potterům dostaneme?" zeptala jsem se mamky
"Pojedeme po mudlovském způsobu, letadlem"
"Cože, to se nemůžeme třeba přemístit nebo letět pomocí letaxu?" řekla jsem umučeným hlasem
"Rozhodli jsme se prostě, že pojedeme takto" řekla mi mamka
"No jasně mami, když jo můžeme tam být nejdéle za půl hodiny, ale my ne my tam budeme za 3 hodiny, fakt úžasný" řekla jsem, ale teď už vážně naštvaně
"Ty se tam nějak těšíš" řekl mi se smíchem taťka
"A v kolik nám to vlastně letí?" zamluvila jsem taťkova slova.
"V deset hodin" řekla mi mamka
Mrknu na velké hodiny v kuchyni je půl osmý, ještě mám , ještě mám hodinu a pů, pak prý musíme jet na letiště, aby nám letadlo neuletělo.
"Jdu ještě za Sophií, rozloučím se s ní" řeknu mamce po snídani
"Jistě, zlato, ale ještě než odejdeš dones dolů svoje kufry, ano?"
Snesu teda dolů kufry (samozřejmě pomocí kouzla) mám jich asi deset, no co jsem holka. U Sophie jsem nemusela zvonit, její rodiče nebyli doma, takže jsem vešla do domu i bez klepání. Sophie právě snídala.
"Teda Parkerová, koukám, že ses číst u jídla ještě nezbavila" napodobila jsem hlas Sophiiny mamky
Sophie s sebou trhla "Ty mě děsíš Jess, s tebe budu mít zažívací problémy" řekla mi tónem, jako by měla umřít Sophie.
"Přišla jsem se rozloučit, asi je to naposled co se vidíme" řekla jsem najednou se smutkem v hlase Soph
"Hej nikdy neříkej nikdy" okřikla mě Sophie
"Já vím, že ty věříš na zázraky, ale ty se už dávno nestávaj."
"Začínáš mě štvát. Může se stát všechno, ale neztrácej víru" řekla mi Soph konejšivým hlasem
"Neztrácej naději, se ti to řekne. Mě stačí vzpomenout si na můj zážitek v čerstvejch patnácti letech a je fuč." Řekla jsem se smíchem v hlase
"Hele, tu si mi nikdy nevyprávěla" ohradila se Soph
"Ne, styděla jsem se za ní"
"Tak dělej vyprávěj" povzbuzovala mě Soph
"Byla jsem na pár dní u Potterů, a samozřejmě u něho byla celá jeho parta, víš moje vztahy k Jamesovi nebyli nikdy vřelé, ale nikdy ne takové jako jsou teď a je to hlavně kvůli tomuhlezážitku, zjistila jsem při ní, že jsou zvěromágové. Byla jsem venku procházela se po lese a najedno na mě vyskočil obrovský chlupatý černý pes, víš jak sem se vyvředila zařvala jsem na celé širé okolí a on se najednou proměnil v Blacka no a odněkud vyběhli James s Remusem a Peterem a chechtali se, že jsem se lekla obyčejného psa. Bylo to hrozné.
"Aha, takže už vím, proč když jsi přijela chtěla být zvěromágem" ale musíš uznat, že i to měla vymyšlené parádně" řekla mi Soph s údivem v hlase.
"Udělala jsem to, abych se jim pomstila, za to hrozné ponížení, oni to totiž vykládali všem na koho narazili. Dělali si ze mě srandu i rodiče. Teď mám vynikající možnost, pomstím se jim, debilům
"Prosím tě jak to chceš províst"
"No, myslím si, že moje zvířátko by je mohlo taky vystrašit" řekla jsem hlasem plným zlomyslnosti
"Tohle téma už uzavřeme. Budeš mi muset psát" řeknu Soph
"Ty mě taky" řekne Soph
"Jasně, že budu napíšu ti hned, ke konci prázdnin, abych ti řekla vše co se tam bude dít, ale teď už musím, abych stihla letadlo" řekla sem a už mířila ke dveřím
"Počkej" řekla najednou Sophie. "Chtěla jsem ti říct, zkus se s nima skamarádit, třeba nejsou tak hrozný, jak si myslíš" řekla mi
"No jo, zkusím to, ale nic neslibuju, měj se"
Před naším domem už stál taxík, naložili jsme naše zavazadla a vyjeli na letiště. Tam jsme nastoupili do letadla a vyrazili směr Londýn.
"Ahoj Dvanácteráku, jak je?" zeptal se Sirius
"Ale jde to Tichošlápku, kde jsou kluci" odpověděl James
"Připravují s tvýma rodiči vítací delegaci pro tvou sestřenku" řekl se smíchem Sirius
"Jo a jen sem se chtěl jak vlastně vypadá ta tvoje sestřenka?" Opatrně se zeptal Sirius
"Já nevím, když tu byla naposled bylo jí patnáct, a teď jí je sedmnáct. Nevím jak vypadá teď, ale minule jsi jí viděl, takže nevím co chceš slyšet" řekl James
"Takže nevíš jak vypadá teď?" vyzvídal dál Sirius. Dál se ale nedoatali, protože do kuchyně vtrhl Remus.
"Kluci Mylesovi přijeli, pojďte je přivítat" řekl udýchaně Remus
"Ne noční můra začíná" řekl umučeně James
"Jamesi!" To už do kuchyně přišla i paní Potterová. "A vůbec, co tu ještě sedíte, dělejte."
Všichni tedy vyšli před dům a rozhlédli se
"Hle, kde je Jessica" zeptal se Sirius
"Třeba s nima nepřijela" řekl s nadějí v hlase James
"Takovou radost bych ti přece neudělala bratránku" ozvalo se za nimi.
"Je ahoj Jess" pozdravil mě hned Remus
"Ahoj Reme, jak jste se tu beze mě měli, musíš mi vyprávět."
"Bez tebe, naprosto úžasně" řekl nasupeně James
"Jamesi, nepamatuji si, že by tě někdo tázal, tak buď prosím potichu" odpověděla jsem mu s úplným klidem
"Co si to dovoluješ teď si přijela a už vyvoláváš hádky" řekl James,u kterého se zdálo, že každou chvíli vybuchne
"Já že vyvolávám hádky, teď si mě opravdu pobavil bratránku to ty si na mě začal úplně bezdůvodně ječet" odpovídala jsem mu svým stále klidným hlasem. "Jo a ještě jsem ti chtěla říct, že moje kufry jsou támhle tak mi je dones do pokoje, ano." Řekla jsem znuděným hlasem, jako by to byla samozřejmost, že mě každý obsakuje.
"Hele Jessico jsem sice tvůj bratranec, ale rozhodně nejsem tvůj sluha" řekl James překvapivě klidným hlasem.
"Jamesi, ale Jess je náš host a o hosty se staráme, takže jí dones kufry do jejího pokoje." Přišla za námi paní Potterová a hned potom odešla.
"Kde máš máš ty kufry" řekl unaveně James
Přišla jsem blíž k Jamesovi a poplácala ho jemně po tváří " Takhle je to správně"
Sirius se vedle mě svíjel smíchy
"Siriusi, vypadáš že se nudíš, tak mu můžeš pomoct. James by to stejně sám neunesl" otočila jsem se na Siriuse. Ten jen pokrčil rameny a zamířil za mnou ke kufrům. Kluci mi je odnesli do pokoje a potom hned odešli.
Rozhlédla jsem se po pokoji. Byl menši než její bývalý pokoj, ale zase byl sladěn do modra - její oblíbené barvy. Zamilovala si ji už v dětství. Pomalu si začala vybalovat, když v tom někdo zaklepal.
"Dále" řekla jsem
"Neruším?" řekla teta a přitom vešla do pokoje
"Ale vůbec ne" odpověděla jsem s úsměvem
"Jen sem ti chtěla, že oběd bude za půl hodiny, tak si zatím vybal a potom přijď ven, budeme jíst tam, když je tak krásně." Oznámila mi teta a odešla z pokoje.
"Jasně, budu tam" stačila jsem dodat a ještě jednou jsem se usmála
Měla jsem tetu i strýčka strašně ráda, byli to strašně milí a usměvaví lidé. Vlbec nechápu po kom ten jejich kluk je. A co když měla Sophie pravdu, co když je to bezva kluk. Rychle jsem tu myšlenku vypudila z hlavy on a bezva kluk to určitě. No jo, ale co mám dělat, teď se k němu nemůžu začít chovat mile. Měla bych radši začít vymýšlet svůj plán, jak se pomstít. James je prý zvěromág, proměňuje se v jelena pche. Moje zvířátko je mnohem lepší. Zmého rozjímání mě vyrušilo další zaklepání
"Dále" řekla jsem a s napětím očekávala kdo to bude tentokrát - byl to Remus
"Ahoj Jess. Můžu se tě na něco zeptat?" zeptal se se strachem v hlase Remus
"No jasně že můžeš" usmála jsem se na něho - dnes už poněkolikáté
"Víš, dneska jdeme s klukama k nedalekému jezeru, tak mě napadlo jestli by si nechtěla jít s náma" řekl mi už statečněji Rem.
"Já bych strašně ráda, ale nemyslím si ,že by z toho byl James zrovna dvakrát nadšenej" řekla sem mu
"To je sice pravda, ale když jsme přijeli řekl nám James, ať se tu chováme jako doma a já bych doma svoji sestřenici pozval. No a když to neudělá James musím to udělat já" řekl s úsměvem Remus
"Tak dobře přijdu" odpověděla jsem mu
"Takže dneska přesně ve tři odpoledne před domem jo?" řekl mi a odešel.
Oběd proběhl bez menších komplikací, teta se vyptávala na školu, strejda na kluky. Prostě rodinná idylka. Jediné co ji kazilo byl Sirius, pořád za mnou dolejzal , mě snad balí nebo co. Idiot! Po vydatném obědě, jež byly zapékané paštičky s brambory a jako desert jsme dostali jahodové pyré z čerstvých jahod ze zahrádky paní Potterové.
Po obědě, jsem se odebrala do svého pokoje a ještě jsem si do vybalila věci a pomalu se převlékla do plavek. Za pět tři jsem seběhla dolů a schovala se do výklenku u okna, kde mě nikdo neviděl, ale zase jsem měla výborný výhled před dům. Nejdřív přišel James se Siriusem, potom Remus a nakonec Peter. Když se už chystali odejít vyšla jsem pře dům já
"Ahoj Jamesi, jdete k jezeru viď, tak já půjdu s váma" řekla jsem a zazubila jsem se na Jamese
"No to teda nejdeš, pokud vím nikdo tě nezval, takže koukej zapadnout zpátky do svýho pokoje" řekl mi dost ošklivě James.
V tu chvíli se ve mně cosi vzepřelo asi to zvíře ve mně.
"TAK TO TEDA NEZAPADNU. MYSLÍŠ SI, ŽE JÁ JSEM NADŠENÁ Z TOHO, ŽE TU MUSÍM TRÁVIT ČAS S VÁMA. Zhnuseně jsem se podívala na Petra, který zase něco jedl.
RADŠI BYCH BYLA VE FRANCII S KÁMOŠEMA, ALE MĚ SE NIKDO NEPTAL JESTLI SEM CHCI JET. TAK MI DOPŘEJ ASPOŇ TO VYKOUPÁNÍ." Tohle všechno jsem na Jamese zařvala jedním dechem. Sirius zapískal a Remus začal pobaveně tleskat.
"No dobře můžeš jít s náma" řekl mi po chvíli přemýšlení James. A tak jsme šli. U jezera jsme si rozhodili deku a kluci vyrazili do vody. Na břehu jsem zůstala jen já a Remus. S Remusem jsme se bavila o všem možným, nejdřív o knihám potom o Bradavicích. Dozvěděla jsem se, že v Bradavicích jsou čtyři koleje, do které tě v prvním ročníků zařadí. Jak se koleje jmenují a co se děje dál jsem se dozvědět nestačila, protože se přiřítili kluci. Asi v šest večer jsme se vydali zpátky domů. Cestou jsem si povídala s Jamesem o nějakém Severusi Snapeovi, prý je to blbec, který je pořád otravuje. Určitě to bude bezva kluk akorát měl to štěstí, že se zalíbil Jamesovi a Siriusovi na svoje pokusy. Po výborné večeři a dlouhé sprše, jsem ulehla do postele. Dnes byl opravdu těžký den . U večeře se Potter snažil být milý. Nejdřív mi nadává a teď si myslí, že z nás budou kamarádi. To opravdu ne. Ještě mu provedu hodně ošklivých věcí, jen ať se těší chlapeček.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 25. října 2007 v 23:17 | Reagovat

No sestřičko, až na ty chybky by to docela šlo. Ne dělám si srandu, je to bezva, ale ty chyby si prav.

2 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 25. října 2007 v 23:18 | Reagovat

*oprav

3 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 26. října 2007 v 9:55 | Reagovat

juj, je to úžasné :o) jsem zvědavá, v jaké zvíře se proměňuje :-)

4 Peggy Peggy | Web | 26. října 2007 v 12:15 | Reagovat

jo, je to pěkný, akorát je tam docela dost těch chyb... jo a taky jsi tam jednou asi odstavec nepsala v ichformě a zbytek zase jo... ale jinak fakt hezký=)

5 Will Will | Web | 26. října 2007 v 12:45 | Reagovat

Peggy: za ty chyby se fakt moc omlouvám, neměla jsem čas kontrolovat to, ale až budu mít čas, tak to obetuju. Měla by to být, že když něco dělá Jess, tak by to měla říkat v první osobě, ale kdyžtak to taky opravim

6 pantherka pantherka | E-mail | Web | 27. října 2007 v 19:27 | Reagovat

jé, týhle povídky jsem si všimla až teď a eště, že tak :o) Je moc hezká, akorát jedna rada, možná si dej bacha na slova, aby se ti neopakovaly, ale jinak dobrý! Už se těšim na pokráčko =)

7 haňula haňula | 29. října 2007 v 18:56 | Reagovat

moc hezká kapitola, doufám, že další bude co nejdřív

8 rose rose | E-mail | Web | 10. listopadu 2007 v 21:00 | Reagovat

Super kapča :) doufám že hned přidáš další ;)

9 Lůca Lůca | Web | 17. listopadu 2007 v 15:22 | Reagovat

je to supa kapitolka...už se těším na další....

P.S: ty chby se daly ypřežít... :o)

10 Hope Hope | E-mail | 1. prosince 2007 v 21:38 | Reagovat

Will je to mocinky moc kvááásné a ne že ne

11 Kaitlin Kaitlin | Web | 1. prosince 2007 v 21:39 | Reagovat

bezvadná kapitola..vlastně celá povídka je bezvadná, jen mi k ní nějak chybí pokračování...=D

12 Greisy Greisy | 2. prosince 2007 v 21:35 | Reagovat

Je to fakt skvělý! Už se těším na pokračovní. Kdy bude??? Jsem zvědavá co jim ještě Jessica vyvede. :-D

13 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 4. prosince 2007 v 18:29 | Reagovat

no myslím že se má James na co těšit...:D:D:D..jinak fakt pěkně napsaná kapča....:-)už ať tu je další...:-)

14 silvinka silvinka | 12. prosince 2007 v 10:47 | Reagovat

dneska jsem tu poprvé a jsem nadšená

15 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 17. prosince 2007 v 17:55 | Reagovat

krásná povídka , ale kdy bude další kapča????

16 Karin Karin | E-mail | Web | 29. prosince 2007 v 16:38 | Reagovat

Pěkná povídka, moc se mi líbí =o) Ale co takhle přidat pokráčko? ;)

17 Andromeda Andromeda | Web | 4. ledna 2008 v 15:52 | Reagovat

Mne tie chyby ani nevadili lebo som Slovenka:)Ale rýchlo pokračuj dalej!Pls!!!!!:)

18 Maysie Maysie | Web | 6. ledna 2008 v 11:46 | Reagovat

Teda, moc pěkný.. těším se na další.. =)

19 momo momo | 22. ledna 2008 v 21:06 | Reagovat

talent se nezapře, Markét neopravuj jí, kdybych něco napsala já tak se zblázníš =o) jinak k textu opravdu zajímavý a mocse těším an pokračování

20 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 22. února 2008 v 19:20 | Reagovat

Další díl!!!:o)

21 Betty Betty | 9. května 2008 v 16:00 | Reagovat

teda nechci nic říkat, ale vždyť ona se na ně jen podívá a už ví jakou mají povahu, to je trochu divné, no ,a le jinak hezké

22 Anette Anette | Web | 14. května 2008 v 21:05 | Reagovat

supeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeer

23 Selfík Selfík | Web | 13. června 2008 v 16:29 | Reagovat

chtělo yb tooo další kapčuuu..jeto skvjelý..po dlouhý době mě zase zaujala..pokračuj...

24 verča verča | 7. července 2008 v 11:20 | Reagovat

jj,další kapču PLS........

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama